Místo u moře

Pokud se moje pravidelná spolusledovatelka na nějaký film opravdu hodně těší, tak to zpravidla dopadá žalostně. Tím spíš, pokud se jedná o psychologické drama. Těch totiž bývá v poslední době méně jako šafránu. Tento snímek je opravdu velmi světlou a příjemnou výjimkou. Neskutečným způsobem mě bavily jednotlivé postavy. Jejich osudy mi nebyly lhostejné, a to je u podobného filmu takřka klíčové. Psychologii postav měli tvůrci zmáknutou na jedničku. Casey Affleck mi ukázal, že umí být opravdu vynikající herec, když mu to někdo přikáže. Role člověka vyrovnávajícího se s obrovskou životní tragédií mu náramně svědčila. Příběh je citlivý, ale netáhne k sentimentu. Vše se odehrávalo ve velice pěkném prostředí, které bylo nasnímáno působivou kamerou a dozvučeno tichým a nevtíravým soundtrackem. Tento film je krásnou ukázkou toho, jak vypadá film, jehož jednotlivé složky do sebe perfektně zapadnou. Plný počet nedávám pouze z toho důvodu, že se ve mně neobjevily výraznější emoce. Zřejmě je to způsobeno tím, že jsem si nikdy ničím podobným neprošel (Zaplať pánbůh!) a chybí mi troška empatie. Taktéž jsem měl pocit, že film postupem času začal přeci jen malinko stagnovat. Lepší 4 kousky. (11.02.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)

Nemám tomu co vytknout. Pomalé tempo slouží k důkladnému prokleslení charakterů a mě to pohltilo naprosto bez problému. Oceňuji, že i když hlavní hrdina prodělal neskutečnou tragédii, tak to není slzopudný film. Hlavně díky postavě toho synovce to má nádech optimismu. Hodně na mě zapůsobila scéna rozmluvy s exmanželkou, když jí potkal na ulici. A pak i to hmatatelný utrpení v pohledu Caseyho Afflecka, když na konci vysvětluje proč tam nemůže zůstat. (31.03.2017)

Charismatický Affleck je zatížen jakýmsi traumatem, a tak žije odloučeným a možná i trochu podivínským způsobem svůj stereotypní život. Nové situace, do kterých se dostane "proti své vůli" z něj začínají vybrušovat sympatického člověka a tím se celý film stává tak nějak zajímavý a přitažlivý jako ryze lidské drama. Michelle Williams se ve filmu otočí jen na pár minut, ale stojí to za to. Problém mám s oním traumatem hlavní postavy, přijde mi to tak neskutečně absurdní (opravdu tři děti? Nestačilo jedno nebo dvě?), že jsem filmu rázem přestal věřit. Nemohl jsem se za takových podmínek dále "ztotožňovat" s hlavní postavou a něco s ní prožívat... A taky myslím, že závěru chybí adekvátní katarze. 6/10 (13.02.2017)

Kdyby se tři týdny před Oscary neobjevil v kinech podobný film, měl bych za to, že jsem se z novoročního deliria probral až na Velikonoce. Pomalu se z toho stává stejný americký kolorit, jako ČSFĎácké srkání osmilitrového kýble korozní černi na premiéře. Film na mě zapůsobil dojmem precizně nachystané večeře, kterou ovšem najdete na stole až druhý den ráno, studenou a oschlou. Když se nic neprožívá na plátně, co se pak čeká ode mě? Jinak já teda nevím, jaké měli bratři Affleckovi dětství, ale mohl by jim už konečně někdo vytáhnout ze zadků ty hrábě? Nominace komentovat nebudu, pojďme si o tomhle filmu zkusit pokecat bez slova Oscar. (01.02.2017)