Noc nevěsty

Nejartovější z (ne)četných černobílých portrétů slovutné a velkolepé socialistické kolektivizace, kterými Pražské jaro žalovalo přelom čtyřicátých a padesítých let. Bez hlavních postav, bez hrdinů, bez vyložených záporáků. Aby tito lidé viděli svůj naráz pokřivený svět o něco příměji, museli ohnout své myšlení. (28.02.2016)

Striktně vzato se jedná pouze i ilustraci Procházkovy předlohy Svatá noc, ale nutno dodat, že je to ilustrace výtečná. Narozdíl od "Kočáru do Vídně", další Kachyňovy spolupráce s Procházkou, se zdejší vyprávění striktně drží předlohy a soustředí se na její funkční převedení za pomoci výrazových prostředků filmu odpovídajících dobovému modernímu stylu. Filmová adaptace se soustředí především na impresivní vyjádření atmosféry, k čemuž vedle kontrastu černé a bílé využívá občasné symbolistní prostřihy ozřejmující myšlenky a dojmy postav. Nicméně právě v těchto záběrech dostává film svou sílu a díky nim se mu daří nepolopaticky vyjádřit podstatu knihy - srovnání náboženského a komunistického fanatismu, jejich moci, ale také snadného úpadku. (07.08.2010)

Vhled do mystického spiritualismu 50. let je tedy něco úžasného, ale svou šíří a hloubkou film až dusí. Vědomím převrácených znamének z praktik dokumentů typu Neobyčejná léta (1952) Kachyňa pro změnu vysloveně dojímá. Na druhou stranu na toto téma měl Taussig na DVD snad jedinou nosnou myšlenku svého života, totiž postřeh o tom, že ten, kdo věděl, jaká byla pravda, to věděl už v 50. letech a nemusel čekat až do druhé poloviny 60. let, kdy mu procitnou i filmaři. Když mladší generace byla zase už myšlenkami někde zcela jinde. A proto si jen smutním, že jediní účastníci natáčení, kteří se dnes k Nevěstě vrátili, byli Kraus a Havelková. To je děsné. (10.12.2012)

Jan Žalman volí pro Noc nevěsty ve své knize "Umlčený film" velmi výstižná slova, cituji to nejzajímavější: ... "Bláto a sníh, olověná tíha mračen, ustrašená nerozhodnost vesničanů a pomstychtivá zloba sedláků, číhavá ostražitost Picinova a chladná zášť, s níž se Slečna připravuje strhnout vesnici na svou stranu - to vše napomáhá dotvářet chmurnou atmosféru příběhu, jenž svým viděním hroutícího se řádu i svým nezvyklým konfliktem s konečnou platností odzvání konvenci vesnických dramat, jak si ji vytvořila česká literatura a divadlo od Mrštíků až po Čepa... Závěr Noci nevěsty nemohl za vylíčených okolností ústit jinam než do tragédie... Italský filmový teoretik Luigi Chiarini razil svého času termín "kult záběru pro záběr" a v Kachynově Noci nevěsty bychom pro to nalezli nejeden příklad. Výtvarná fantazie, pracující se zlověstným šerosvitem, až přízračná kresba atmosféry a snaha vyjadřovat se v krásných větách posunuly těžiště filmu do té míry směrem k výrazové stránce, že malebnost podání se nejednou octla výše než vlastní ideový obsah. Noc nevěsty byla chmurná balada na politicky palčivé téma, vyprávěná obrazy, v nichž jiskřilo Illíkovo kameramanské umění, nicméně obrazy se právě touto vypjatou poetizací hrozily dostat do rozporu s vlastním smyslem filmu. Staticky zaklety do své ponuré krásy retardovaly děj, zatlačovaly do pozadí hodnotu historického svědectví a dosazovaly na jeho místo hodnotu sugestivní podívané v krásně vyřezávaném rámu..." (s.93-94). V tom je podle mě obsaženo vše podstatné, co lze o tomto filmu říci - těžko mu lze něco vytknout po výtvarné stránce, ale ostatní složky bohužel hodnotím jako nepřesvědčivé, a co je nejhorší - za sebe nemám problém napsat, že jsem tento film shledal nesnesitelně nudný. Co naplat - vyloženě mi nesedl, byť si opravdu myslím, že to je v podstatě velmi dobrý film. (15.03.2013)

V komentáři ke Všem dobrým rodákům jsem kdysi poznamenal, že jde patrně o nejlepší film věnovaný združstevňování československé vesnice. Po zhlédnutí Noci nevěsty si už tím nejsem jistý. Určitě platí, že Rodáci jsou divácky přístupnější a tak nějak sympatičtější než tenhle snímek. Kachyňova poetika tady nějak ztemněla, je to syrovější a navíc díky nájezdům kamery a dynamickému střihu působí snímek zpočátku zmateně. Na druhou stranu tak špičková kamera ve spojení s působivým černobílým obrazem se v československé kinematografii vidí jen výjimečně a Kachyňa podle mého snese plné srovnání se světoznámými klasiky své éry. Scénář nikomu nestraní, jednoduše zachycuje střet protikladných myšlenkových světů a různých zájmových skupin a hodnotových žebříčků. Na jedné straně je to svět po generace budovaných gruntů, náboženství, tradic a pověr, na straně druhé svět těch, co se rozhodli stůj co stůj vybudovat novou společnost i za cenu toho, že bezohledně rozbijí tu starou. Noc nevěsty je odvážný a provokativní film nejen v kontextu své doby. Postavu zahořklého a mstivého předsedy družstva soudruzi Procházkovi skutečně odpustit nemohli a z kdysi prominentního autora se stal symbol odporu proti režimu. Na druhou stranu bývalá jeptiška a její vztah k místnímu prosťáčkovi, který má zřetelně sadomasochistický rozměr, bude pro některé nestravitelný i dnes. Noc nevěsty považuju v každém ohledu za mimořádný snímek, bohužel docela opomíjený. Celkový dojem: 95 %. (15.10.2014)