Počítání oveček

Další z Kachyňových filmových zázraků, tentokrát pro televizi. U tohoto režiséra prakticky nemůžete sáhnout vedle, všechny jeho snímky mají duši, kterou po pár minutách poznáte a vždy je sledování malým zážitkem. Žaneta Fuchsová hraje prakticky stejnou rošťandu jako v Postrachu ulice, jen to okolo je jiné, ale všemu se dá velmi snadno uvěřit. Jediné čeho lze litovat, tak snad jen že po odchodu tohoto velikána české filmové režie není nikdo, kdo by ho kvalitativně zastoupil. Už se netočí filmy pro radost, jen a pouze pro zisk. (12.12.2022)

Smutné, místy i tísnivé (hlavně díky ruční kameře) a přitom krásné a dojemné. Není to film, kterému lze propadnout od první minuty. Přiznávám, že zpočátku mě i lehce nudil. Do svého světa vtáhne lehce a nenásilně. Nehraje prvoplánově na city: jakkoli by měl divák nejvíc soucítit s postavou malého děvčátka v podání vynikající Žanety Fuchsové, tak zrovna ona lítost vůbec nevyvolává. To spíš postava Věry Galatíkové nebo Naďi Konvalinkové (malá Hanka ji odbývá, protože žárlí, že se vdává). Sympatie vzbudí postava primáře ve výborném podání Vlastimila Brodského, kterého Hanka něžně oslovuje "dědku"… (09.04.2008)

Mistr Kachyňa tyhle melancholické kousky uměl skvěle. A snad ještě líp vybíral herce. Žaneta je tady vynikající ( snad až na ten smích, co tu někdo zmínil :-) ) a další kongeniálně doplňují sladkobolnou mozaiku. Jasně, je to trochu figurkaření, ale k tomu dětskýmu pohledu to patří. Viděl jsem to po opravdu hodně dlouhý době, ale třeba ze scény na houpačce už mi bylo dopředu ouzko. Tak se to vrylo do dětských závitů... Vlastně si říkám, že dneska už asi nikdo takové filmy nebo tv snímky netočí a je to velká škoda. Tolik citu, lidskosti a přitom bez přehnaného patosu. A pobavil epizodní Ondra Vetchý! :-D (17.12.2017)

Poetický film s perfektně vykreslenými charaktery postav. Té holčičky mi bylo skutečně líto. Za svůj krátky život poznala akorát samé bílé pláště a lékařské vyšetření. Proto se vůbec nedivím tomu, že když se našla laskavá žena, tak že se na ni ta malá upnula. Obě měly hodně společného a obě byly takové ztrápené duše, které k sobě přilnuly. Hanička potřebovala pohlazení maminky a uklízečka Anežka se potřebovala zase o někoho starat. Ta osamělost a ztrápenost je k sobě prostě připoutala. V jednom okamžiku mi smích Žanety Fuchsové přišel až moc umělý, ale to jsem přešla. Protože je tu spousta ostatních věcí, které to přebily. (09.01.2012)

Opakované zhliadnutie tohto televízneho prekvapenia spred tridsiatich rokov mi prinieslo pôvodný zážitok s potvrdením toho, že Karel Kachyňa bol na detské a poetické filmy majster. Jeho citlivé balansovanie na hrane melodramatickosti bude vo mne stále vzbudzovať obdiv, ktorý má predobraz v starých Chaplinových filmoch. Výkony Žanety Fuchsovej, Věry Galatíkovej i Vlastimila Brodského sú zárukou, že film je pozerateľný aj v súčasnosti, najlepšie v predvianočnom období. Prekvapilo ma, že väčšina dospelých hercov sa správala hlúpo a neprirodzene. Už nezistím, či na pokyn alebo spontánne. (04.02.2012)