Poslední motýl

Karel Kachyňa natočil v Terezíně film s dětskou hrdinkou, přičemž v popředí stojí francouzský mim Antoine Moreau, který má v Terezíně zahrát divadlo. Doslova. Filmy z terezínského ghetta mě odjakživa přitahují. Snad je to tím, že Terezínem se i dnes můžete projít a lze si tam docela dobře představit, jaké to tam před lety muselo být. Za sebe bych Posledního motýla rozhodně doporučila a je škoda, že film nedávají v televizi častěji. (11.04.2018)

Panu Kachynovi se tento film povedl.Francouzsky herec-filmovy mim je skvely.Velice zdarila mi prisla jevistni scena s Jezibabou,ktera do pece vhani deti,tento okamzik mi utkvel v mysli z detstvi,pusobive vytvoreno. O tom ze nemci v Terezine hrali pri navsteve zastupcu cerveneho krize "divadlo-komedii" ,tak pusobive ze jim bylo skoro skoceno na spek jsem vedel, ale jestli to bylo srovnatelne s filmovym scenarem si tvrdit netroufnu. (06.06.2008)

Děsivé válečné drama bez kapky krve. Svět krutosti zhrublý naivníma dětskýma očima. Kachyňa uměl dětský svět převést na filmové plátno. Zde ho promísil s naivitou umělce, francouzského mima. Byť se jedná o jedno z nejsilnějších dramat z II. světové války, rozhodně po něm nezůstane v mysli diváka hrůza a pocit pomíjivosti. Zůstává pocit odhodlání a obdiv k síle odvahy, která ví, že půjde do transportu, ale když tam musí jít, tak chce jít se ctí. (09.12.2012)

Jeden z hodně zajímavých porevolučních filmů dramatického žánru s novými pohledy na historii nedávnou, které bohužel zapadly a dodnes nejsou obecně známé. Tenhle koprodukční snímek Karla Kachyni se spoustou známých tváří z československého hereckého i hudebního světa ve vedlejších rolích nás zavede zcela mimo domácí prostředí do výpravného kabaretu uprostřed válečné Paříže a následně židovského ghetta. Asi prvních 15 minut to vypadá na retro veselohru o láskách a úsměvných trablech mimického komika, po provokatívním výstupu atmosféra úplně zhoustne do tuhého dramatu na pomezi života a smrti. Přijetí nabídky uměleckého angažmá v ghettu se stává pro Moreaua na první pohled ideální záchranou, ve skutečnosti jen dočasnou. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna s dohodou výměny Stelly za náhradního kluka do připraveného tranportu a pak závěrečné Moreauovo představení na dřevěné plošině tranportního vlaku před dalším transportem. Krutý příběh o manipulacích s židmi, především se židovskými děti za 2.světové války, kde někdy zůstává rozum stát nad okamžiky z historie, krásně (jako vždy) odlehčuje Kachyňa svým osobitým poetickým stylem s nostalgickou atmosférou a spoustou uměleckých vložek. Objevuje smysl pro usměv a život i v bezvýchodiskových situacích, v příběhu, kde každé jedno pousmání zlehčuje nejisté chvíle před blížícím se utrpením. A to je na tom nejkrásnější. Ještě dlouho po skončení filmu mi v hlavně zněla ústřední písnička Hany Hegerové o jaru a věčném vánku... 85% (17.02.2018)

Kachyňa, keď už mohol, si odbehol do Paríža a natočil pomerne výpravný film s medzinárodným obsadením a českými hviezdami (a jednou slovenskou). Ide o pomerne ťaživý film s rozprávkovým divadlom o perníkovej chalúpke s inotajmi. Takými inotajmi, aké musel majster používať v čase socialistickej cenzúry, a nie vždy mu to prešlo. Ani francúzskemu mímovi to pred fašistami očividne nemohlo prejsť a tak divaka musí potešiť aspoň snový záver. No a nebol by to Kachyňa, keby aj sem nedostal niekoľko odhalených žien a tiež "žien". Film je to po všetkých stránkach vrátane hudby na vysokej úrovni a pritom veľmi zriedkavo viditeľný v televízii. –––– Je mi líto, pane. Tohle je kavárna pouze pro Židy. –––– Je skutečně zvláštní mluvit mlčením. (30.03.2023)