Pouta

První společné setkání spisovatele a scénáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni lze obecně zařadit mezi nejvýznamnější události první poloviny šedesátých let. Legendární autorský tandem, který je podepsán pod více než desítkou pozoruhodných českých filmů, zakončenou trezorovým Uchem, nabýval zkušeností teprve s přibývajícími úspěchy, podmiňovanými osobitým přístupem k inscenovaným příběhům ze současnosti. V Poutech je to zatím spíše rozpačitá a nesmělá koketerie s dobou, v níž se odehrává konflikt manželské dvojice, postižené očekávatelnými klišé, ale na druhou stranu také vzdálené jakýchkoli iluzí. Filmu nejvíce prospělo jeho jakoby temné rámování a jistá syrovost, s níž jsou charakterizovány nejen titulní postavy, ale také prostředí kolem. Počasí, že by psa ven nevyhnal, bahno, déšť, spíše žádné než nějaké podmínky pro kvalitní veterinářskou praxi. Majestátní vila, přeplněná sklem, zrcadly, koberci a přepychem. Dávná láska z dětství, dnes čilá politická pracovnice versus rozmarná princezna ze zámku bez duše a charakteru. Těžké rozhodování a ještě těžší východiska. Poněkud zploštělé postavy získávají mnohem realističtější tvář zásluhou hereckého ztvárnění v čele s vynikajícím Radovanem Lukavským, Blankou Bohdanovou, Zdeňkem Štěpánkem, Luďkem Munzarem a dalšími. Postava hraná Jiřinou Švorcovu je jen jakousi černobílou siluetou, připomínající mnohem víc civilní povolání své představitelky, než ženu na rozcestí. Tím, co staví Kachyňův snímek mezi filmy, které by neměly být zapomenuty, je atmosféra, napětí a jistá stylizace do noir žánru. (20.04.2014)

Velmi povedený Kachyňa! Budovaní socialismu tu ani nepostřehnete. Lukavský se oženil s barákem a na tehdejší dobu s nóbl rodinou. Ovšem moc to nefunguje. Chce to změnu. Na scéně se objevuje komunistka Švorcová. Překvapivě tu nementoruje o kulacích, Kachyňa z toho opět obratně vybruslil. Je to taková pěkná třicítka, která dovede zaujmout, ovšem živí se politikou, tedy komunismem. No a na závěr se podívejte sami. Je překvapivý a je velmi pravděpodobný, Inu Kachyňa, řekl by nebožtík Smoljak! (21.08.2010)

Hodnoty starého světa proti rozkoším světa nového (Švorcová a Bohdanová). To vše naplněné lidským osudem. Téma, které se symbolikou zdaleka neomezuje jen na etapu budování socialismu. Scénáristicky i provedením ještě trochu schematické, ale Procházkovy a Kachyňovy vrcholy ještě přijdou. Štěpánek ví, o čem hraje (24.11.2012)

Tak tento film mi prostě nesedl. Nesedly mi všechny ty tmavé scény, v nichž nebylo skoro vidět, co herci vlastně hrají. Nesedlo mě sledovat Jiřinu Švorcovou v roli dávné milé veterináře Jiřího, jak se ve finále nedokáže odpoutat od tehdejší socialistické morálky, byť tím zabíjí jakoukoliv perspektivu jejich nového vztahu, po které Jiří tak touží. A nesedlo mě třeba i to sledovat snad 10 minutový porod kobyly. Celé to bylo na mě strašně moc pomalé a přitom jaksi bez života. Snad jedinou devizou filmu je herectví Radovana Lukavského. Nebýt něho nebylo by to z mé strany ani na ty 2 hvězdičky. Což se mi u Kachyni ještě nestalo... (02.05.2017)

Takové české noir - ovšem z prostředí kravína. Takové ty napůl budovatelské filmy rády vše házejí do černé nebo bílé, kladu či záporu. Nemůžu si pomoct, ale kdybych byl v tom 1961 v kině, vybral bych si raději ty buržoázní paničky, než soudružku Švorcovou (takže jednání hlavní postavy je mi nelogické). Akorát tehdy bylo ještě normální dát přednost životu v kravíně, před životem v luxusní vile. Kdyby se tvůrci více zaměřili na samotný noir žánr a odprostili se od schématismu, mohl z toho být docela povedený film. (03.10.2014)