Pozor, vizita!

Tohle je mozna nejmilejsi film z nemocnicniho prostredi. Ale tech 5* v podstate neni ani tak za film, protoze co si budem namlouvat, pribeh to ma vcelku nulovej a celej se skoro furt odehrava na stejnym miste s neco malo hercema. Takove hodnoceni davam ciste za Rudolfa Hrusinskyho, kterej je tady naprosto uchvatnej. Samozrejme, ze musi jit pochvala i scenaristovi, ale nikdo jinej by ty historiky nevypravel tak skvele jako Hrusinsky. Takze i kdyz je film vlastne takovy smutny drama, diky nemu je to spis komicky. Na tenhle film se vzdy rad mrknu. (12.09.2007)

Tak jsem dnes po hodně dlouhé době viděla Pozor, vizita a zjišťuji, že už je to opravdu dávno, co jsem film viděla, protože jsem si myslela, že je to hrozně depresivní film a nejdřív se mi na něj vůbec nechtělo dívat a ono je to vlastně úplně jinak.Škoda, že takového spolupačoše nebudu mít na porodním to bych se tam i těšila. Viděno po 3 a něco letech znovu Hrušínskej byl bůh, asi jeho nejlepší film. Já jim to tááák přála, aby něco bylo. Njn, kdyby on byl mladší, nebo ona starší. Kde já to už jen slyšela a koho mi to připomíná? (23.04.2016)

Jak řekl sám primář: "Nejhorší je, že ten dědek si v životě strašně vytrpěl. A teď, na starý kolena, když se těšil, že bude mít klid, že si zajde na pivo a tak, tak ho tady držíme zavřenýho..." Příběh muže, který se snaží vzepřít přísným pravidlům infekčního oddělení nemocnice, odkud stejně ani nemá kam jít. S osudem se ale vyrovnává s humorem, přátelským postojem ke všem v okolí i snahou pomoci svému 'spolubydlícímu'. (04.08.2010)

Kruté až do samého konce... Celkovou dramatickou stavbou příběhu dosti nevybíravý film. Onu „lidskost“ (nedefinovatelné, ale často mě při sledování napadlo) naplňuje vcelku jedině úžasný Rudolf Hrušinský. Kachyňa jakoby celý čas metal blesky a hledal nejzbědovanější rohy nehostinné nemocnice, přičemž mu Hrušinský odpovídá aktivitou a touhou nepodřídit se osudu. Naturalismus prostředí funguje, jak bývá zvykem u podobně orientovaných námětů, od jemu podobných je pro mě přidanou hodnotou právě titulní kreace. Ostatní v Hrušinského stínu dělají, co musí, zatímco velký živel se pokouší o marný „přelet“. Jsou daleko povzbudivější filmy, přesto bych se nebál tomu věnovat ještě jeden „šedý večer“... (18.02.2006)

Pikareskní pohled z nemocničního prostředí, z jeho asi nejvíce atypické stránky, ze sekce pro bacilonosiče, nabídl velkou hereckou příležitost hned několika hereckým individualitám. Jednoznačně mezi nimi vede Rudolf Hrušínský II., který se tehdy po určitém hereckém úhoru sedmdesátých let znovu začal vracet k silným tématům a velkým rolím. Život z této téměř vězeňské perspektivy, perzekuce v zájmu obecného dobra, volnost, která je i není klecí. Úděl, který je takto vymezen, je neopakovatelný a obtížně se chápe. Asi nejméně zvladatelný je pro ty, kdo jím jsou postiženi. Že i z tohoto uniformujícího prostředí, v mnoha ohledech připomínajícího dnes už historickou vojnu, lze doslova vykovat celistvý charakter a vytěžit zajímavý, napětím nabitý příběh, není určitě jen zásluhou Branaldovy literární předlohy, ale mnohem spíše všestranného uměleckého Kachyňova záběru. DVD nosiče volají, DVD nosiče pláčí, DVD nosiče se dočkají!? (27.01.2008)