Pozor, vizita!

Na ty slabé čtyři to jen tak tak je, protože natočené a zahrané je to skvěle, je tu silná psychologie nejen u hlavní postavy, má to pár silných scén a hlavně v poslední půl hodině mě to celé dost chytlo, ale ve finále moc spokojený teda nejsem. Kdyby hlavním hrdinou celého filmu byl Bartůněk, tak je to neskutečně silné a klidně bych pak i dal plný počet. No jo, jenže není a místo něj tohle místo má tulák a světoběžník Prepsl, který je představen jako člověk, u kterého se nedá moc co rozehrát. Střetává se s různými lidmi, nejspíš navěky zůstane v jednom nemocničním pokoji (btw fakt nevěřím, že by se někdo, kdo se celý život toulal světem, dokázal vůbec nějak sžít s tímhle způsobem života, vždyť by ho to muselo vnitřně ničit - a tři pokusy o útěk jsou za celou tu dobu strašně málo) a vlastně ta jeho situace nikam nevygraduje. Vůbec ten závěr je takový strašně... zakřiknutý. SPOILER Co bude s Prepslem dál se nedozvíme, jestli Bartůněk přežil taky ne, možná umřel, možná si ho vzala domů dcera a zaplatila mu operaci, nevíme KONEC SPOILERU. A jak se Prepsl dostal ven k té učitelce je taky nevysvětlené,. Fakt, být ten film líp dotažený a mít jinou hlavní postavu, byla by to pecka. Takhle je to taky dobré, ale na víc jak slabé čtyři fakt ne. A nakonec z toho stejně mám spíš depku, i když se to snaží mít i pozitivní chvíle, ale ono to asi bude tím, že nemám rád nemocnice a o to víc nemám rád nemocniční pokoje. Zvlášť, když by se z něj už nedalo navždy dostat... Slabé 4* (14.03.2021)

,,Když jsem měl za války průjem, vypil jsem flašku žitné. Jenže teď z každého prdu dělají vědu." Vyprávění pana Prepsla v podání mistra Rudolfa Hrušínského bych poslouchal klidně i do půlnoci. Ač se Kachyňova a Branaldova VIZITA skládá z melancholických a více méně smutných smutných příběhů ze života pacientů jedné nemocnice (a přístup rodiny pana Bartůňka je fakt přímo k pláči), díky optimismu a filosofii hlavní postavy z ní číší neskutečná pohoda. Jde v podstatě o oddechovou záležitost plnou humorných hlášek a svérázných vyprávění, ovšemže mistrovsky napsanou, zrežírovanou a zahranou, a ve které si i náročnější divák nalezne své kvality. Po třech letech jsem si z tohoto filmu už moc nepamatoval a ta lidskost i ten humor mne opětovně uhranuly. Nádhera, pan Hrušínský byl prostě kadet! ,,...jaképak BYL?!" ;-) 90% (21.02.2020)

Výborný, místy trochu humorný ale jinak neuvěřitelně lidský film. Charaktery jednotlivých postav jsou vykresleny a posléze zahrány do puntíku skvěle. A co jsem nevěděl světoběžník Rudolf Hrušínský byl také pěkný proutník ! O čemž se mohli přesvědčit téměř všechny ženy na interně ! Jinak nás (vás) tento film okouzlí nejen jeho životní moudrostí (někdy i vytahováním), ale i rozšafnou bezprostředností, smutkem a upřímností, zejména v osobě L'udovíta Grešša (dědek Bartůněk), který se o tom přesvědčil sám a to s jeho jen na sebe myslící rodinou. Bezesporu téměř to nejlepší od Karla Kachyni společně s Láskami mezi kapkami deště, se Srnci a se Zlatými úhoři. Když opomenu takové ty jeho první filmy s převážně vojenského prostředí. (26.12.2006)

Příjemný příběh o lidské naději i v dobách kdy vás život srazí na zem. O tom, že není potřeba si stěžovat, ale z každé situace si vzít to nejlepší a svým počínáním povzbudit život těch druhých. Smutně humorný příběh o panu Prepsloví (skvělý Rudolf Hrušínský), který se kolem roku 1960 dostane do nemocniční izolaze. A přitom je pro něj nejdůležitější svoboda a volnost, prožil toho hodně a svými historkami baví všechny, protože nikdo nemá ani špetku odvahy byť jen k části toho, co on prožil. Každý se hrabe ve svých malichernostech, snaží se ty druhé přechytračit, ale toho krásného života si nedokážou užívat tak, jak si to život zasluhuje. Svým chováním a radostí ze života dokáže nakazit a ovlivnit životy i lidí kolem sebe. Z pacientů mladou Manku (přírodou bohatě obdařená Veronika Jeníková), či starého Bartůňka (Ľudovít Greššo), na kterého jeho potomci kašlou a využívají ho. Také personál nemocnice je jím okouzlen a fascinován, tak jako primář (Bořivoj Navrátil), vrchní sestra Růžena (Libuše Švormová), dezinfektor Kafka (Josef Somr) a uklízečka Katka (Blažena Holišová). Je to nádherný příběh, ve kterém je obrovská radost ze života a který nám říká, abychom se nebáli užívat si života tak, jak si to zaslouží. (15.08.2010)

Tohle by se mělo jmenovat spíše Sólo pro Rudolfa Hrušínského. Předvedl tu prostě excelentní výkon psaný mu přímo na tělo. Branald měl skvělé knihy a Karel Kachyňa to skvěle převedl na plátno. Ale Hrušínský, to byl PAN HEREC, tučněji to nejde napsat. Je až s podivem jak občas dokonalé záležitosti vznikly během těch sračkoidních normalizačních časů. Vůbec celé to obsazení filmu... Skvělý Navrátil v roli primáře, vrchní sestra Švormová a jako vždy skvělý pan Somr ... Kořínkovou jsem nikdy nemusel, ale tohle je ejdiný film, kde mi naprosto nevadí, naopak! Naprosto skvostná a úžasná záležitost, která se dá vidět opakovaně. Dávám za 5 cigaret podaných přes plůtek balkonu. * * * * * (02.03.2023)