Pozor, vizita!

Viděl jsem spoustu filmů s Rudolfem Hrušínským, ale v této roli ho mám asi nejradši. V jeho postavě je spousta moudra, optimismu, humoru, ale čeho asi nejvíc, lidskosti. To je to správné slovo, které vystihuje nejen postavu pana Prepsla, ale celý film. Kachyňa byl prostě na filmy plné lidskosti kadet! (07.05.2008)

Film, který se dá nádherně pozřít a vychutnat třeba jen v audio verzi. Překrásné vyprávění nejen pan Prepsla, jemná režie mistra Kachyni, skvěle doplňující hudba Luboše Fišera a při dobrém stopování filmu, naprosto přesné vyjádření slovního spojení krev a mléko, v podání Veroniky Jeníkové. To vše v lehkém, nádherném dramatu. (04.03.2013)

Příjemný příběh o lidské naději i v dobách kdy vás život srazí na zem. O tom, že není potřeba si stěžovat, ale z každé situace si vzít to nejlepší a svým počínáním povzbudit život těch druhých. Smutně humorný příběh o panu Prepsloví (skvělý Rudolf Hrušínský), který se kolem roku 1960 dostane do nemocniční izolaze. A přitom je pro něj nejdůležitější svoboda a volnost, prožil toho hodně a svými historkami baví všechny, protože nikdo nemá ani špetku odvahy byť jen k části toho, co on prožil. Každý se hrabe ve svých malichernostech, snaží se ty druhé přechytračit, ale toho krásného života si nedokážou užívat tak, jak si to život zasluhuje. Svým chováním a radostí ze života dokáže nakazit a ovlivnit životy i lidí kolem sebe. Z pacientů mladou Manku (přírodou bohatě obdařená Veronika Jeníková), či starého Bartůňka (Ľudovít Greššo), na kterého jeho potomci kašlou a využívají ho. Také personál nemocnice je jím okouzlen a fascinován, tak jako primář (Bořivoj Navrátil), vrchní sestra Růžena (Libuše Švormová), dezinfektor Kafka (Josef Somr) a uklízečka Katka (Blažena Holišová). Je to nádherný příběh, ve kterém je obrovská radost ze života a který nám říká, abychom se nebáli užívat si života tak, jak si to zaslouží. (15.08.2010)

Pikareskní pohled z nemocničního prostředí, z jeho asi nejvíce atypické stránky, ze sekce pro bacilonosiče, nabídl velkou hereckou příležitost hned několika hereckým individualitám. Jednoznačně mezi nimi vede Rudolf Hrušínský II., který se tehdy po určitém hereckém úhoru sedmdesátých let znovu začal vracet k silným tématům a velkým rolím. Život z této téměř vězeňské perspektivy, perzekuce v zájmu obecného dobra, volnost, která je i není klecí. Úděl, který je takto vymezen, je neopakovatelný a obtížně se chápe. Asi nejméně zvladatelný je pro ty, kdo jím jsou postiženi. Že i z tohoto uniformujícího prostředí, v mnoha ohledech připomínajícího dnes už historickou vojnu, lze doslova vykovat celistvý charakter a vytěžit zajímavý, napětím nabitý příběh, není určitě jen zásluhou Branaldovy literární předlohy, ale mnohem spíše všestranného uměleckého Kachyňova záběru. DVD nosiče volají, DVD nosiče pláčí, DVD nosiče se dočkají!? (27.01.2008)

Filmařina určitě dobrá, o tom není pochyb... Výkon R. Hrušínského špičkový... A přece nejsem nadšená, proč? Snad proto, že takových primitivních individualistů se svérázným pojetím svobody, kteří ctí a uznávají jen a jen sebe, vidím v poslední době kolem sebe až příliš mnoho! Hlavní hrdina je politováníhodný i se svou tolik proklamovanou svobodou! Když se ohlédne za svým životem, nemá za sebou nic, vůbec nic! Rodinu, děti, trvalé vztahy, výsledky své práce - prostě zhola nic! A pak ještě další drobné vady na kráse: Např. ta striptýzová scéna tehdy teprve sedmnáctileté Veroniky Jeníkové (sic!) mne vůbec neuvádí v nadšení, spíš naopak! (18.04.2020)