Pozor, vizita!

Příslovečný herecký koncert Rudolfa Hrušínského, jehož postava se silně pábitelskými rozměry je středobodem dalšího vynikajícího filmu Karla Kachyni. Začátkem 80. let už mu zase režim dovolil, stejně jako Rudolfu Hrušínskému, točit i výrazně hlubší věci, vznikla tak řada výborných filmů postavených právě na této osvědčené umělecké spolupráci velkého režiséra a velkého herce. Postava starého Prepsla, symbolizujícího v sobě vnitřní i vnější lidskou svobodu, konfrontovaného s faktem jejího omezení a posléze i její úplné ztráty, je kompilátem životní moudrosti, vitality i vůle po životě a k němu neoddiskutovatelně přináležející svobodě, což se dá díky době natočení filmu interpretovat i víceméně symbolicky. Prepsl se jí nevzdá, i když mu je výměnou za nejistotu a materiální nedostatek nabídnuta, byť represívně, soustavná péče a zázemí, pěkná metafora k ,,materiálně laskavé" době normalizace. Pozor, vizita! coby komorní drama obstálo ve zkoušce časem a i dnes jeho sledování přináší zjevné obohacení, minimálně umně navozenou atmosférou doby počínajících 60. let, kdy bylo ještě normálním územ v nemocnicích kouřit...vůně tabáku tak zvěrohodňuje onen civilizační skok, jaký naše společnost od té doby urazila... (04.12.2010)

Ohromně lidský film, typický Kachyňa. A jak je příběh stále aktuální, je až neuvěřitelné. Rudolf Hrušínský je vynikající herec, ale režisér vybral skvělé herce do všech rolí. Díky tomu, že se film odehrává prakticky jen v jedné místnosti, projevuje se naplno genialita tvůrců filmu i představitelů filmových postav. Krásná variace na nerudovské téma "Kam s ním"... (05.12.2010)

Depresívny český film z nemocničného prostredia, ktorý mapuje ťažké životné osudy nevinných ľudí. Také Kukučie hniezdo pre východného európana v totalitnom režime, avšak ešte uzavretejšie a civilnejšie (pre našinca). Kachyňa bol z tých mála režisérov, ktorý by to vedel natočiť presvedčivo. Všetky seriály z prostredia nemocníc, ordinácií atď, ktorých bola spústa (stovky častí, desiatky sérií), sa na týchto 88 minút neťahá. (21.05.2014)

(Na okraj – doba a (možná nejen) její zdravotnictví z toho odpuzuje nejen vizuálně, pro což jsem si ten film kdysi zapamatoval, ale i méně okatě otřesnou likvidací soukromí. Straníš se kolektivu? Smutný případ. Stejně si tě rozeberem. Jo, a jak jsme tehdy v šestadvacátém šli pod zem, nebylo pomalu co do huby..) (09.07.2011)

Jak řekl sám primář: "Nejhorší je, že ten dědek si v životě strašně vytrpěl. A teď, na starý kolena, když se těšil, že bude mít klid, že si zajde na pivo a tak, tak ho tady držíme zavřenýho..." Příběh muže, který se snaží vzepřít přísným pravidlům infekčního oddělení nemocnice, odkud stejně ani nemá kam jít. S osudem se ale vyrovnává s humorem, přátelským postojem ke všem v okolí i snahou pomoci svému 'spolubydlícímu'. (04.08.2010)