Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Miloš VacekHrají:
Michal Koblic, Marie Magdolenová, Vladimír Hlavatý, Gustáv Valach, Vladimír Menšík, Oldřich Musil, Martin Ťapák, Stanislav Remunda, Miloslav Holub (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Príbeh malého českého chlapca Františka Bureša, ktorý sa potom, čo ho sovietska armáda oslobodila z koncentračného tábora, dostal až k jednotkám, bojujúcim o Dukliansky priesmyk. Podľa najmenších husitských bojovníkov dostane prezývku Práče a v duchu svojho nového mena sa neustále snaží dostať do bojových akcií, aby tam mohol preukázať svoju statočnosť. Preto sa vojaci rozhodnú, že ho naučia zaobchádzať so zbraňou a urobia z neho spojku... (STV)
(více)Recenze (86)
Práče je dosť nereálny film. Klučina vymýšľa, robí neplechu a vojaci ho nekarhajú, ale niekedy sa mi zdalo, že až uznanlivo poklepkávajú po ramene. Celé je to úsmevne blbé. Film z prúseru vyťahuje až slovenské dievčatko, ktoré je tak strašne milé a tak zlato vyzerá, že som precitol a s úsmevom dopozeral dokonca. "Děti, jsme doma." Krásny záver. ()
Krásný Kachyňův příběh z války o československé jednotce bojující u Dukelského průsmyku. Prostý, ale dojímavý příběh o jednom malém, ale odvážném klukovi z koncentráku, který se podle svých slov stane vojínem - lvem zachraňujícím jiné vojáky i dívenku Mariku. Z dospělých vojáků zaujali Vladimír Menšík a Bohuš Záhorský. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=CjKE06xayjA ()
"No a teď už nám tady chybí jen oddělení pro kojence." Válka dětskými očima. Výchozí námět mi přijde trošku naivistický (pochybuji, že by dítě z koncentračního tábora mohlo být v tak dobrém fyzickém a hlavně psychickém stavu). Ale jinak jde o velmi zdařilý snímek, v něž nechybí humor ani napětí. František Bureš, roztomilý klučina, má o strach postaráno. Nechce se spokojit s prací v prádelně, a nakonec dokáže všem dospělým kolem, že není jen tak nějaký "vojín elév". ()
Po všetkých tých depresívnych a tragických vojnových filmoch dobre padne Kachyňov pohľad detskými očami ako VOJNA HROU. Chlapec Franta, sirota z koncentráku, je celkom veselý, šikovný a vo vojenskej práčovni pomáha, ako vie. To mu veľmi skoro už ako vojakovi elévovi nemôže stačiť, no nevie, že zbrane deťom do rúk nepatria a tak mu často ide o holý život. Aj to je ale brané skôr rozprávkovým štýlom a tak som sa ani trochu neobával, že by sa mu niečo mohlo stať. Optimistický film o vojne s Menšíkovým humorom a dobrými detskými hercami mi síce nepriniesol maximálny zážitok, ale nadpriemer to určite bol. –––– To jsou takový baráky a do těch zavírají lidi, víš? Kolem je plot z drátú a nikdo nesmí ven. Všichni mají hlad a chtějí domů. ()
Předloha tohoto filmu mi kdysi pomohla přežít jednu z nejtěžších nocí mýho života. Skočil jsem tehdy omylem do rozžhavenýho popela a spálil si nohu až po kotník do černé pečínky. Bolelo to, smrdělo to, nechtělo se to hojit. První noc jsem měl nohu zapatlanou pantenolem a ponořenou ve studené vodě v kyblíku proti bolesti (neměli jsme tam tehdy žádný léky). Protože jsem nemohl spát (k bolesti se přidala i horečka), četl jsem si a protože to bylo na chatě, neměl jsem moc věcí k výběru. Práče se tedy stalo jasnou volbou a díky němu jsem celou noc přežil ve zdraví, neusnul jsem a noha se mi nakonec uzdravila. Film je trochu jiný, z knížky mě nikdy nenapadlo, jakej je Frantík holomek. V knížce mi přišel jen jako trochu větší kvítko. Změnil se, některé části jeho příběhu zmizely, některé přibyly nebo se změnily. Michal Koblic byl podobně intuitivní herec, jako Tomáš Holý a celý tenhle film drží jeho výkon pohromadě. Příběh, no, kdyby hráli jiní herci, jak už jsem řekl - nedopadlo by to tak dobře. I takhle to je k nerozeznání podobný většině ostatních dětských komunistických dramat, ale nad průměr to vytahuje Michal Koblic, Gustáv Valach a samozřehně Menšík, jehož je to v tehdejší době vlastně jen jedna z klonových rolí ( viz třeba Hledá se táta) pábitele a baviče. Tenhle film je civilně natočený, s nijak přehnanými hereckými výkony a bez zvláštních okras, akčních scén, bez kterých se dnešní filmy neobejdou (filtry, střih atp). Domácký, skutečně rodinný. Příběh Frantíka Bureše si vás získá, pokud ještě pořád máte v srdci trošku toho dětství, té radosti z jednoduchosti bez přetvářky, toho dobrodružného naivismu a optimismu a důvěry. Já ještě pořád mám, naštěstí. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (7)
- Na festivalu dětských filmů v Benátkách roku 1960 získal film zvláštní čestné uznání k hereckému výkonu dětského představitele. (M.B)
- Asistentem kamery byl Jiří Šámal. (NinadeL)
- Přestože se film odehrává na východní frontě, ani jednou nezazní oslovení „soudruhu“. (Zodiak455)
Reklama