Práče

Ťapák hraje na harmoniku a první čtyři takty jsou evidentně „Deutschland, Deutschland über alles“ – výsměch divákům. Záhorský sakruje. Další dědek taky. „Tvůj výcvik povede rotný Sodoma.“ Za klukův moncl může debil Sodoma, kterej nezkontroloval, jak drží zbraň. 33: „spojit s třiatřicítkou“. Tři šestky: „ve třech dnech šestej přesun“. Číslo na ruce 20142. 59:54 - malý kluk nepodá veliteli ruku, jo? Chlapec dostane medaili za chrabrost. To měli medailí plnej sklad a potřebovali se jich zbavit? Všude to celou dobu bouchá, jen prádelna je netknutá. (29.05.2022)

„Podívej Frantíku, to už za Žižky měli kluci jako ty praky. Praky, povídám! A v nich oblázky. A když se přiblížili křižáci, fííí! Spustili na ně takovou sprchu kamení, až milejm rytířům pukaly hlavy. A těm chlapcům se říkalo práčata!“ A první Františkův bojový úkol na sebe nenechá dlouho čekat… Práče nabízí úsměvné, ale ne vždy jednoduché soužití vojáků a kluka z koncentráku. Neb ač se k němu všichni snaží chovat jako hodní strýčkové i starostliví otcové zároveň, František je ambiciózní, tvrdohlavý a netouží po rozvážení mýdla, nýbrž po dobrodružství, což se dá u mladého (e)léva pochopit. Práče si ponechává převažující dětskou optiku, což mu jen pomáhá. A hlavně, vše kočíruje Kachyňa vcelku citlivě, takže se z toho nestává prachobyčejná vojenská agitka z války (i když k ní má snímek občas nakročeno), pořád je zde místo i pro režisérovo typické výrazivo (podtržené Illíkovou kamerou), jakkoliv je ho tu méně než v jiných jeho filmech. Ty slabší 4* přece jen dám. „Tak děti, a teď udělejte ten nejdelší a největší krok. Tak…vítám vás! Doma.“ (29.08.2021)

Československý válečný film odehrávající se na jaře roku 1945, kdy je během osvobozování koncentračních táborů v Polsku nalezen malý chlapec. Opuštěného hocha Františka Bureše (M. Koblic) se ujme skupina československých vojáků zabývající se praním prádla pro armádu a tam chlapec pomáhá s potřebnými pracemi a dostává i lekce z vojenského výcviku. Práče, jak je hoch nazýván podle kluků ozbrojených praky během husitského povstání, velmi touží po skutečné bojové akci a ochotně doručuje alespoň depeše. Jeho nápadná touha aktivně se zapojit do probíhajících bojů, je odměňována úsměvy přátelských vojáků, jimiž je obklopen. V rolích vojáků, kteří se k práčeti chovali otcovsky a s velkým pochopením jeho nelehké situace, se objevil vždy dobře naladěný V. Menšík, vedoucí skupiny V. Hlavatý, G. Valach, M. Ťapák či B. Záhorský. Z důstojníků se představil nadporučík S. Remunda a major M. Holub. Přestože snímek pojednává o neveselé době, kdy sice už bylo jasné, že konec války se blíží, ale Němci stále urputně bojovali, z filmu pana K. Kachyni sálá optimismus, naděje a lidskost, neboť válečné útrapy jsou odsunuty do pozadí a celková situace je viděna dětskýma očima. Pan Kachyňa proslul svou úspěšnou spoluprací s dětskými herci a tento film tuto jeho schopnost jen potvrzuje. Snímek vyzařuje pohodovou a odlehčenou atmosféru, ale obsahuje i dramatickou složku, v níž oddíl z prádelny zneškodní skupinu německých špionů, k jejímuž odhalení přispěl též i malý František. Film mi v některých ohledech připomíná jiné dílo z Kachyňovy kuchyně, a sice o něco mladší Ať žije republika. V závěru filmu nedokázali vojáci skrýt stopy dojetí, neboť právě spolu s Rudou armádou překročili československé hranice a mohli tak konečně začít osvobozovat svou vlast. Práče je jedno z prvních Kachyňových filmů, které následovalo hned po legendárním Králi Šumavy a domnívám se, že už v těchto svých počátečních dílech si nastavil pomyslnou uměleckou a filmařskou úroveň hodně vysoko a celý život se jí držel. (19.11.2023)

Vzpomínka na dětství, kdy jsme tenhle příběh prožívali s malým Františkem, Marikou i její kravičkou... Hluboce lidský příběh, bitva o Dukelský průsmyk nebyla takovou selankou, jakou tenhle film ukazuje, ale o to nejde. Jde o nosnou myšlenku, unavení českoslovenští vojáci Svobodovy armády netrpělivě očekávají na průlom fronty a na vstup na půdu své vlasti, která pro nás byla tenkrát ještě ve Východních Karpatech - a pro mne tam bude navždy, protože co politici rozdělili, lidé zase spojují. S velikou armádou šla bok po boku naše armáda od Buzuluku až do Prahy a přinesla naší vlasti svobodu. Jako by ožily husitské tradice, které tu připomíná dvojsmysl slova "práče" uprostřed polní vojenské prádelny. No, novodobí překrucovači dějin to vidí jinak. Skvělý scénář a skvělí herci, tady vlastně poprvé jsem si povšiml Vladimíra Menšíka... (11.04.2017)

Jeden z prvních Kachyňových filmů, který ani po skoro 60 letech neztratil nic ze své tehdejší působivosti. Kromě významného podílu režiséra i scénaristy jsou podstatným přínosem pro vyznění snímku velice přirození dětští představitelé jak nezapomenutelný Michal Koblic, tak i půvabná Marie Magdolenová v roli Marienky. Ti jsou povětšinou v centru pozornosti (jak bylo častým Kachyňovým zvykem) a příběh odehrávající se na pomezí Dukelské fronty a povětšinou v týlové prádelně s vydatnou pomocí dospělých vojáků - herců (mj. výborný "glosátor" Vladimír Menšík, "kokta" Gustáv Valach i Bohuš Záhorský) spolu s Kachyňovskou poetikou dokáže zaujmout a to nejenom dětské diváky. Dramatické scény se splašenou krávou ještě mnoho let poté nezapomenutelným způsobem komentoval Vladimír Menšík a zajímavé je i to, že tehdejší mladá herecká naděje Michal Koblic se seznámil s Vladimírem Pucholtem a později se jejich životní osudy vyvíjely dost podobným způsobem - oba skončili v Kanadě a stali se z nich výborní lékaři. Můžeme jen spekulovat, co by dokázali se svým hereckým talentem "doma", pokud by "žili ve svobodné zemi" a jejich herecké ambice by převážily nad budoucností lékařskou. Vzhledem k tomu, že "ta svoboda tady" byla hodně pofidérní, je dost pravděpodobné, že by jako budoucí herecké hvězdy byli brzo tehdejšímu režimu poněkud na obtíž ... (03.06.2019)