Sestřičky

Trochu učesaný pohled na padesátá léta-je ale pravdou,že humor nechybí nikdy a nikde a i v nejtěžších dobách mají lidé tendenci zlehčovat svůj úděl a komedializovat svůj osud. Dobře protagonisty pochopené a dobře předvedené lidské osudy,nuceně zasazené do prostředí tak odlišného od představ, se vším všudy, co tehdejší doba, spíše toho pro lid nedobrého, přinášela.Přestože herecké ztvárnění působí veskrze mile, námět je dobrý, režie i kamera výborná, něco mi na tom s odstupem času nesedí. Možná snaha přiblížit tuto dobu českému divákovi způsobem, který zakrývá nedostatky a zápory tehdejší tuhé diktatury a učinit ji lidskou. Ale jinak skvělé provedení, přidávám ještě 1/2. (05.06.2008)

Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... (22.12.2007)

Film jsem teprve nyní viděl poprvé a to jen z toho důvodu, že na žádné jiné TV stanici nic lepšího nebo zajímavějšího k vidění nebylo. A musím dodat, že k tomuto filmu jsem přílišnou důvěrou zhrovna neoplýval, jelikož jsem ho vždy vnímal jako syrový snímek s nehostinnými lokacemi a depresivním dějem (alespoň takového dojmu jsem nabyl, když jsem viděl jakoukoliv ukázku nebo upoutávku na tento film), a když jsem se na něj nyní konečně podíval, tak musím říci, že se můj dojem z ukázek potvrdil. Film je skutečně tím, za co jsem ho měl, ale to je právě to, co z něj dělá snímek zajímavý a až překvapivě snesitelný a koukatelný. A jsem rád, že jsem si jeho premiérové zhlédnutí nechal až na dobu dospělosti, protože vidět ho v dětském věku, tak bych asi příliš nechápal některé souvislosti a neorientoval bych se v tom, oč v něm vlastně jde. Takhle jsem si ho tedy mohl naplno užít a jsem rád, že jsem mu nakonec dal šanci, protože se mi dostalo úžasného filmového zážitku, což je zásluha především vynikající herecké dvojice Mihulová - Jirásková, ale například i takový Jiří Růžička se sem kupodivu velice dobře hodil. Celkově film vnímám jako povedený a uděluji mu tedy lepší čtyři hvězdy. (10.06.2012)

Zajímavý, a hodně ženský pohled na témata doby těsně po druhé světové válce a na problémy, jak přivést osvětu ve zdravotnictví i na zaostalý venkov. A mezitím první lásky, poznávání různých charakterů lidí, podrazy... Jak říkám, spíše feministicky laděný film, možná proto mne jako chlapa tolik nezasáhl. Jinak filmařsky vynikající - atmosféra, kamera, výprava, herecké výkony. Jen jsem měl pocit, že ve filmu neexistuje jaro nebo léto, jako by byli zakleti ve věčném pošmournu buď podzimu nebo brzkého jara. (10.12.2014)

Syrová poetika života - trpká i úsměvná ... nadčasová. Poválečná doba se nezastavila, jen kráčela trochu smířlivěji ke světlým zítřkům - a v marastu všedních dnů si každý hledal své místo na slunci ... tak jako vždycky - neboť zmiňované světlé zítřky nám patrně nebyly, nejsou a nebudou souzené ... v žádných časech ... minulých ani budoucích. Kromě jiného možná proto, že tu a tam se kolo dějin pootočí - a my někdy dostaneme dokonce i to, co jsme chtěli ... (10.01.2013)