Můj bezvadnej život (E03)

První dva díly byly výborné, ale hlavně - komediální. Tří epizodní film je ale spíše žalozpěvem na dnešní uspěchaný život, ve kterém je čas akorát tak umýt nádobí, ale rozhodně ne budovat vztahy a věnovat více pozornosti lásce po mnoha letech manželství. Více asi dojme nebo zaujme ženy středního věku a možná i muže, kteří mají s manželstvím velké zkušenosti a jsem si jistý, že se v mnoha ohledech poznají. A také bych se nedivil, kdyby je tento film donutil k zamyšlení. Nejen nad svým životem, ale i nad manželstvím. Třeba. V tomto ohledu je film jistě důležitý a k poučení vhodný. Ale ztratilo se to, co naopak dominovalo v prvních dvou filmech - humor. Tereza Brodská je výborná, ostatní role mě až tak zajímavé nepřišly, hlavně ty dětské. A pak už je na každém, má-li rád spíše ty komediální záležitosti, anebo ty ze života, ale ne brané s humorem, ale vážně. Já beru tu první možnost a tak se přikláním k tomu, že tohle dílko bylo za mě méně stravitelnější než první dva počiny. (12.12.2019)

Terezka je v tomhle naprosto, uvěřitelná a úžasná. Běžné věci které v životě tak nějak automaticky děláme nám rozebrala do šroubku a do matičky. Jak já se ve spoustě malých součástek viděla. A jako bonus se mi líbil dobrý konec... nač vše řešit radikálně, abychom tomu dodali bonus pro kritiku, že ano :-) :-) (24.07.2020)

Od žen pro ženy. Moc se nepovedlo a smysl mi to nedávalo. Asi proto, že nejsem žena ale měnit už to na stará kolena nebudu :-) Ač osobně proti ženám nic nemám, spíš naopak, tak každé podobné dílo mě jen utvrzuje v tom, že ženy byl neměly tvořit, a když už , tak zase jen pro ženy a mužům by mělo být zakázáno se na to dívat. Nemůžou to totiž nikdy pochopit. Tohle je učebnicový příklad. Možná by ho měli promítat na DAMu dívkám aby šly studovat jinou školu protože tímhle vážně díru do světa neudělají, a to Tereza dělala co mohla i nemohla. Osobně si ale myslím, že taky pořádně nevěděla co má vlastně hrát a co se po ní chce, i když to bezesporu hrála dobře... (09.12.2019)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

Nejslabší část celého cyklu mě neiritovala ani tak Terezou Brodskou, u které naprosto chápu, že se nikdy neprosadila ničím větším než sra*koidní Ulicí, jako spíše tématem, které se snaží zobrazit. Chápu, že tato hoďka a 1/2 může oslovit matky s obdobným syndromem vyhoření v úkolu hlavy rodiny, širší cílovku už ale nejspíš bavit nebude. A do té spadám právě já. (20.12.2019)