Můj bezvadnej život (E03)

Obecně mám problém s ukňouranýma, umňoukanýma ženskýma. Se solidními předsudky takový projev vnímám jako známku lability, Tereze Brodské jsem proto nikdy na chuť nepřišla. Až tady! U tohoto televizního filmu z dílny Alice Nellis jsem se výtečně pobavila, zajímalo mě to, líbilo se mi to, dávalo to smysl, mělo to vysokou sdělovací hodnotu, navíc to byla taková ta sranda "smích přes slzičky", přestože jsem se v tom naštěstí nenašla. Zatím. :) Brodská nikdy nebyla lepší, (ale je fakt, že její práci nesleduji, nevyhledávám, toto bylo zhlédnuto po haluzi), každopádně v roli stárnoucí, smutné, přepečlivé manželky a maminky, která se jednoho dne probudí s fleky pod očima a začnou se dít věci, byla skvělá. Ráda pochválím. (14.12.2019)

No, občas jsem si nebyl jist, zda nesleduji „Manželské etudy“, jelikož mezi partnery vládlo permanentní dusno. Myslím, že základním nedostatkem tohoto díla je scénář. Směšné mi přišly představy o alergii (když to chytne mne, vypadám o dost děsivěji), somatice, o kamarádských „radách“, nehledě k objevnému prolomení hesla mob.tlf. Překvapila mne hysterická reakce živitelky rodiny na prodloužení nařízené dovolené – že by nyní ženy, které jsou jak známo spíš na jistotu, takto reagovaly? Potěšující je, že u nás „Me Too“ pšenka nepokvete. ---- Jako jediná rozpoznatelná mesidž se mi jeví, že chlapy mnoho vydrží i když mají vedle sebe arci obludu – myslím to prudění. Celkově to nemělo šmrnc.---- Broďuchu jsem míval docela rád.---- Edit: Mám nutkání sebrat další hvězdu za vývozní emerickou píseň. (09.12.2019)

Pro Terezu Brodskou je to velmi vydařený návrat. Problém z psychosomatickou vyrážkou se stane impulsem pro výbuchy paniky, sebelitování, hysterických výbuchů. Brodská se záměrně stává odpudivou. K tomu dusná atmosféra ze strachu ze stárnutí. Je to tedy velmi ženské téma, ale mě se to líbilo. Závěrečné moudro, že peníze nejsou všechno mě trochu zklamalo. (01.04.2020)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)

Nejvetsi problem teto epizody je ten, ze se neda moc verit tomu ekzemu ani jednotlivym postavam, ktere uz trochu spadaji mezi karikatury. Sef banky, terapeutka, kamaradka... postavy zajimave, ale ne uplne verohodne... Nejlepe vystizene jsou asi pomery v rodine. Na televizni inscenaci a jedno podivani dobry, no... (11.12.2019)