Smrt mouchy

Karel Kachyňa natočil film o dospievajúcej mládeži.  film je aj spomienkou na generáciu hercov , ktrorá bola v roku 1976 na začiatku svojej kariéry - J. Krausová , O.Brousek ml. , M . šafránková, M. Vašut  ... Vo filme je výrazná hudba famózneho  Zdenka  Lišku.  Zaujal ma aj Josef Somr , bol naozaj výborný ..  Film hodnotím  50%... (15.04.2023)

Škoda sympatickýho Luboše Knytla, kterej si zahrál jenom tady a pak už nikdy víc. Škoda i tohohle filmu, protože občas zajiskří dobrým nápadem, pěknou kamerou a nezklamávajícím Somrem. Naopak to pohřbívá celková deprese sedmdesátek a soudruh profesor Satoranský. A úplnej průser je hudba Zdeňka Lišky, ta už tak po čtvrthodině začne bejt neskutečně vysírací. (06.04.2016)

Zase jeden neprávom opomíjaný český film. Scenáristom a režisérovi sa tu veľmi dobre podarilo vkĺznuť do duše a myslenia mladého muža. Okrem iného tu mal Kachyňa šťastné oko pri výbere mladých herečiek, Jana Pehrová a Mirolava Šafránková boli krásne, roztomilé, vzrušujúce... no proste radosť pozerať. (28.01.2011)

Film doplácí na stupiditu distributora a především jeho nohsleda, který spatlal obsah. O tom, co píše distributor, film samozřejmě není. Je to krásný Kachyňovský snímek plný pochopení pro dětskou duši, jež přestává být dětskou. Kachyňa si uměl vybírat kameramany, takže se jeho filmy vždy mohly pochlubit mimořádnou prací v této oblasti. Ale tentokrát se povedlo něco navíc, takhle hravá kamera se jen tak nevidí. Kombinace hravosti a suverénní profesionality mě nikdy nepřestanou udivovat. Podhled na odjíždějící výtah bude určitě jedním z důvodů, proč si někdy v budoucnu tento film pustím znovu. (19.05.2015)

Poslední vzdechy šedesátých let se snaží nafouknout skrovný balónek puberty. Síla Liškovy hudby ani moc Kučerovy kamery nebo Kachyňovy režie však nedokáží odolat slepotě a hluchotě životního slohu, který zobrazují a který sebepopřením ducha národa i člověka v devětašedesátém definitivně ponížil život (tedy jeho představu) na standardní projev hmoty, nedotknutelné etikou ani časem, zato však odevzdané své nevíře ve – spásnou – putrefakci. Strach z much je raným projevem obavy z pomíjení a zakouší jej i hrdina, který suverénně svým teleobjektivem postřehuje vedle smyslových zón štěstí i kritické křivky devastace. Kachyňova normalizační Zvětšenina žel na rozdíl od té Antioniho nevidí, ale jen šmíruje. A takový je i její happyend. (03.03.2017)