Ucho

Nesmírně odvážný film, který se může v dnešní době v klidu srovnávat s německým oscarovým Das Leben der Anderen z roku 2006. A to považme, že oba filmy dělí 36 let! Český film je mnohem komornější. Potemnělé stísněné prostředí spolu s černobílou kamerou, vytváří psychicky velmi depresivní atmosféru, které dominují mimořádné výkony Bohdalové s Brzobohatým. Zejména role zhroucené alkoholičky je od Bohdalové výjimečný výkon a jedna z mála vážných rolí, ve kterých jí můžeme vidět. Kachyňova obžaloba STB a jejích odposlechů je o to cennější, že reagovala přímo na momentální situaci. Přišel s tím v době, kdy se o tom všichni báli jen promluvit. Málokdo z nezasvědcených tušil, jak komunistická tajná policie funguje. I v tomto filmu jde spíš o varování před špatnými principy než o autenticitu komunistického policejního přístupu. Např. scéna, kdy to přišli „dokončit“, je významově přehnaná a nadsazená. Svůj účel ale splnila. Ukázala, že pokud jde o některé věci, člověk nemá přátele. Střídavé záchvaty strachu, hysterie, hádek, hledání logických východisek, přináší divákovi prostřednictvím mrazivých dialogů dvou lidí opravdu vypjatý zážitek. Dlouhá a děsivá noc. Probdělá noc, která předznamenává závan počínající normalizace. 84% (13.10.2011)

Jan Procházka byl snad nejtalentovanějším scénáristou, jaký se v našich končinách kdy objevil. Na malém prostoru dokázal vystavit dusnou atmosféru, kde čím je film blíže konci, tím nabývá na intenzitě (při umývací scéně se snad ani dýchat nedá). Každá věta a každé slovo má svůj účel, svojí podstatu a je neodvolatelnou součástí příběhu. Karel Kachyňa svým bezpochyby nejuznávanějším snímkem dal prostor k velké herecké exhibici Jiřině Bohdalové a Radoslavu Brzobohatému. Díky jejich přesvědčivosti a nepřehlédnutelné vzájemné chemii nám z toho vychází mistrovský psychothriller a snad ta nejnemilosrdnější obžaloba systému. Systému ve kterém žijeme a jsme všichni jeho oběťmi. 100%. (19.12.2008)

Oceňuji obrovskou odvahu režiséra, scénáristy, všech herců i vlastně všech autorů filmu. V roce 1970, kdy většina Čechů klopila hlavy pod tlakem normalizace, natočil Kachyňa úžasný film o jedné noci náměstka ministra a jeho ženy, kteří se vrátí pozdě večer domů po večírku se stranickými a státními špičkami. Doma je čeká jen tma, hluchý telefon, všudypřítomné odposlechy a tajná policie všude kolem domu. Film plný strachu ze zatčení, překypujících emocí a frustrace z nerovného manželství je hereckým koncertem pro živočišnou Jiřinu Bohdalovou a chladného Radka Brzobohatého... Podobně odvážně už snad jen Alexandr Solženicyn napsal v roce 1962 svou novelu z pracovního tábora - Jeden den Ivana Děnisoviče. Ukázka: http://www.sms.cz/film/ucho/ukazka (17.02.2009)

Tento film neoslní kamerou, nebo stylem natočení, ale velice reálným lidským příběhem, který je čím dál více, díky novým technologiím zase blíže k realitě i v dnešní době. Ucho jest základní kámen úrazu, před ním se nesmí mluvit, před ním se může mluvit pouze v kuchyni, na „hajzlu“ nebo v „děcáku“ ale co když…;-) Výtečné napsané drama, rovněž výtečné odehrané, obzvlášť Jiřina Bohdalová zahrála skvěle. Strach, napětí, nevědomost, útěcha - strach -- vyvrcholení. Jsem rád, že mě tato doba výrazně minula. (18.12.2008)

Obraz socialismu. Více nebo méně všichni žili v uzavřených skořápkách, více nebo méně je pořád něco ne zcela pojmenovatelného ohrožovalo a více nebo méně všichni měli pořád strach. Od autorů to v dané době byla neuvěřitelná statečnost se do tohoto filmu pustit. Nevznikal v roce 1967 nebo 1968, ale 1969, kdy už bylo jasné, že se pravděpodobně nikdy promítat nebude. Točili ho s entuziasmem, z vnitřní potřeby, že by se to mělo udělat, i když se s tím nedostanou ani do kina, natož pak na nějaký festival. (04.01.2006)