Ucho

Ucho, piš si - jeden z nejzaslouženějších vrcholů českého filmového alpinismu a jednoznačně nejlepší dílo Karla Kachyňi. Dokonale budované napětí, do morku kostí mrazivá paranoická atmosféra, výborná černobílá fotografie Josefa Illíka, bravurní scénář a excelentní herecké výkony dua Brzobohatý-Bohdalová... Film, který měl už dávno vypoklonkovat všechny ty ve smyčce přehrávané normalizační zhůvěřilosti na programových rozvrzích tuzemských televizí. (21.03.2009)

Tento český film právom patrí k tomu najlepšiemu čo v Čechách(Československu) vzniklo. Veľký obdiv si zaslúžia všetci, ktorí sa na filme podieľali. V tej dobe to chcelo kusisko odvahy. Je až neuveriteľné ako komorne film Kachyňa podal a napriek tomu je atmosféra strachu a napätie ukážkové. Môžme mať rôzne názory na tento film, ale na jednom sa iste zhodneme všetci. Dokáže si niekto tento film predstaviť farebný? Tá čiernobiela naozaj dokonale vystihuje surovosť a krutosť tej doby a filmu sedí ako...Však vy viete ako...100%. (21.01.2013)

Vynikající psychologický thriller, který nám ukazuje dobu komunistických 50. let, dobu pronásledování, odposlouchávání, strachu. Karel Kachyňa určitě zaslouží obdiv, že natočil tenhle snímek v takové době. Jan Procházka s tímto scénářem podepsal profesní konec. Radoslav Brzobrhatý a Jiřina Bohdalová předvádějí jedny ze svých nejlepších výkonů. Celým filmem se táhne neskutečně depresivní, místy až klaustrofobická atmosféra, která filmu dodáva neopakovatelný pocit....... (16.12.2007)

Co asi museli prožívat lidé, sledováni fízlovským režimem, doma, v soukromí? V tomto filmu se do dozvíte. Klaustrofobickou a depresivní atmosféru ještě podtrhuje černobílý materiál a flashbacky ze soudružského večírku. Jiřina Bohdalová, vyjádřená slovy, jednoznačně za šest :-) Nejlepší film Karla Kachyňi. (10.05.2003)

Všechny žerty stranou. Je sice sympatické, že dodnes Bohdalová dokáže smeknout před Procházkou, ale skutečně měl jediný film takovou cenu, aby kvůli němu zahodila celou svou předešlou kariéru? Ucho se záhy stalo důvodem pro to, aby její pestré snažení ve filmu (již od roku 1937) s nemalými výsledky, vzalo velice rychle za své a ona se proměnila ve stereotypní stálici televizní obrazovky. Později se sice pokusila vrátit na velké plátno, ale to minimum z let 90. nemůže nikdy zacelit promarněnost dvou dekád, ve kterých mohla plně zúročit své zralé herectví. Štěstí v neštěstí měl pak samozřejmě Brzobohatý i Kachyňa, kteří pokračovali mnohem plynuleji... (07.04.2011)