Vánoce s Alžbětou

Reziser Karel kachyna /Ucho, Pozor Vizita/ ma na konte ovela lepsie filmy, ale ako psychologicka drama o dvoch ludoch, ktorych trapi zivotna krivda a zblizovanie sa 2. ludi /aby bolo jasne, pocitam len hetero lasku a hetero sex on + ona, na mimoheteracke sexy som hajzel/ ma hodne do seba. Pavla Karnikova bola vyborna, realie Ceskoslovenska 60. rokov potesia : 69 % (03.10.2015)

Osobitá Kachyňova poetika protéká i tímto filmem, v němž i ten šedivý každodenní stereotyp v ještě "šedivějším" prostředí (na cestách kamionem ve věčně upršaných dnech) vyznívá chvílemi poeticky. Zato daleko depresivnější pachuť zde začíná dýchat během dění o vánočních svátcích. Karel Kachyňa je proslulý mj. častým a pečlivým výběrem dětských hereckých protagonistů (zejména do dívčích postav), v 60. letech pro změnu obsadil do velkých rolí několik zajímavých hereček v dospělém věku. Tentokrát sáhl po zcela neznámé a nezkušené Pavle Kárníkové, nicméně podala v roli "problémové" Alžběty uhrančivý a přesvědčivý výkon. Mezi ní a Vlado Müllerem coby bručounem za volantem nákladního auta fungovalo osobité napětí i jakási chemie zároveň. Příběh o pomalém zbližování dvou lidí nejen odhlišné povahy měl občas hlušší místo a některé pasáže ve znamení útržkovitých sestřihů (např. ty v různých obchodech a ulicích, s vánočními písněmi na pozadí) působily na mne podivným dojmem. Nicméně film mne rozhodně bavil, nechyběla mu podmanivá atmosféra a kvalitní scénář se smysluplnými dialogy, u nichž nakonec nebyla nouze ani o příležitost pro zasmání. 75% (17.06.2020)

„Nejezte sakra to zelí! Se laskavě odnaučte, strkat do poživatin. Do jakejchkoliv poživatin pracky nestrkáme!“ Film mě opravdu hodně bavil. V podstatě už od úvodu, prakticky neměnícím se rituálem hlavního hrdiny, ale to se samozřejmě znásobilo při prvním střetu s novou závoznicí, která do jeho života vtrhne jak uragán a převrátí mu ho vzhůru nohama. To postupné vzájemné oťukávání, nedůvěra, antipatie…a pak najednou sledujeme (fešáka) Huberta, jak se pod vlivem dívky zcela mění (až jsem si vzpomněl na ono profkláklé: „Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu.“). Zajímavé ovšem je, že ačkoliv jsem před zhlédnutím čekal konstantní depresi, hned několikrát jsem se od srdce zasmál. I když pak přijde konec a…nemůžu se rozhodnout, zda se mi závěr spíš líbil nebo ne, ale tak nějak tam patřil. Prozatím hodnotím silnými 4*, rád bych se k filmu v budoucnu znovu vrátil. „A máte taky budík? Ráno jedeme na čas, je sobotní rozvážka.“ - „Nebojte se, nebojte se.“ - „Já se nebojim, ale mám strach.“ (17.12.2017)

Zůstává mi záhadou, proč je tohle vynikající psychologické drama spíše opomíjeno a víceméně (polo)zapomenuto, vždyť jeden z našich nejlepších režisérů natočil formálně přesný civilní snímek v duchu dobové realistické tradice, který dodnes neztratil na své působivosti a hloubce. V příběhu archetypálního transgeneračního střetu dvou bytostných samotářů a solitérů, staršího muže a mladičké dívky, kteří jsou do své samoty dohnáni nepřízní osudu a kteří k sobě jen velmi obtížně hledají cestu, se dá nalézt mnoho pravdivého, v postavě muže se sváří podvědomě role otce se sexuálním pudem, v postavě mladé ženy zase získaná nedůvěra s podvědomou touhou po lásce. Oba si v sobě nesou hluboko uložená tajemství a také bolestný pocit životní křivdy. Velmi depresivně vyznívající černobílý snímek je rámován rituálním pracovním koloběhem a stejně jako později v případě filmu Městem chodí Mikuláš je v něm zesílen účinek vyprávění zasazením příběhu do období Vánoc. Zcela zvláštní kategorii tvoří pak vynikající herecké výkony Vlado Müllera i zcela neznámé Pavly Kárníkové, jejichž civilní herecké projevy ještě umocnily celkové vyznění filmu. Karel Kachyňa natočil skutečně nadčasově vyznívající snímek, který je ovšem hluboce ukotven do doby svého vzniku a jako málokterý jiný podává filmové svědectví o životě v šedi českého venkova 60. let... (01.01.2012)

Hnusné dušičkové počasí, hnusný socialistický venkov. Vlado Müller jako permanentně mírně nabručený řidič ošuntělého náklaďáku zásobuje depresivně vyhlížející vesnické prodejny. Vedení firmy mu přidělí nového závozníka - tedy závoznici - mladičkou pohlednou problémovou Alžbětu, která prošla děcákem a teď je v podmínce. Tihle dva by normálně o sebe vůbec nezavadili a teď spolu musí sdílet po celou pracovní dobu těsnou kabinu náklaďáku. Původně jsem film hodnotila dvěma hvězdičkami, ale po dalším zhlédnutí jsem ho vzala jakž takž na milost. Není to komunistická nalejvárna, i když se tam pracuje. Spíš jde o psychologickou kresbu klíčícího (nebo ne?) vztahu mezi dvěma odlišnými osamělými bytostmi na pozadí reálného socialismu. (02.11.2006)