Vánoce s Alžbětou

Já osobně Kachyňovu tvorbu moc nemusim. Když vynechám film Pozor, vizita!, kde Rudolf Hrušínský z toho udělal svou vlastní one-man show, tak mě nenapadá nic jinýho, co by mě výrazněji zaujalo. Vánoce s Alžbětou jsou teda pro mě asi druhej nejlepší Kachyňův výtvor. Kachyňovi se podařilo vystihnout ten stereotyp a šeď běžnýho života věčně nasranýho řidiče, kterýho skvěle zahrál Vlado Müller. A mladá kolegyně Alžběta mu ten jeho stereotypní život začne pomalu převracet naruby. Ale pro obě hlavní postavy jsem měl do jistý míry pochopení. Přišlo mi to celý opravdu ze života. Jinak naprosto neznámá herečka v roli Alžběty byla přirozená a uvěřitelná. Je mi záhadou, proč už nikdy žádnou další roli ve filmu nedostala. 70% (03.08.2021)

Řidič , kterému je 50 let představuje ho Vlado , kterému bylo 38 let poněkud divné, ikdyž on vypadal starší. Zvláštní je že mu závoznici dělá mladá holka. Kterou nejdřív nemusí, ale pak se s kamarádí, aby ho vzápětí nechala opět sama. Film je jen jaký si před vánoční příběh dvou osamělých lidí, který neurazí, ale ani nijak nezaujme. (15.01.2010)

„Nepřestane chcát a nepřestane.“ Vesničko má středisková bez menzelovské hladivosti. Vlado Müller jako solitérský řidič dodávky držící se doma v ošuntelé garsonce i během práce své rutiny, jejímuž pozornému vykreslení jsou věnovány dlouhé dějové úseky. Pavla Kárníková ve své jediné filmové roli coby jeho nedochvilná závoznice, která veškerý řád naopak rozbíjí a autority nerespektuje. Zpočátku se nemůžou vystát. O tom druhém mají předem jasno. Ona je pro něj „štětkou“ nebo „kurvou“, on pro ni žlučovitým „dědkem“. Skrz svou temnou minulost ale postupně nacházejí společnou řeč a zároveň si uvědomují, že možná dokážou vykročit z role, na kterou si zvykli, případně jim byla přisouzena společností. V jeho případě je to role nevstřícného starého mládence, který si ostatní drží tři kroky od těla, v jejím případě role problémové „rozhoďnožky“. Ke sbližování obou outsiderů neschopných dávat zdravě najevo své city, dochází v adventním čase, zpřítomněném neozdobeným stromkem a osamělou štědrovečerní večeří, což syrovému, autenticky ušmudlanému příběhu přidává na melancholičnosti. V kontextu společné tvorby Kachyni a Procházky zapadají Vánoce s Alžbětou do stejné linie jako Naděje, ve které s podobnou lidskostí zachytili vztah prostitutky a alkoholika, jiných společenských vyděděnců, kteří by v padesátých letech byli odsouzeni k rolím kriminálníků nezasluhujících žádné pochopení. 75% (29.04.2024)

Reziser Karel kachyna /Ucho, Pozor Vizita/ ma na konte ovela lepsie filmy, ale ako psychologicka drama o dvoch ludoch, ktorych trapi zivotna krivda a zblizovanie sa 2. ludi /aby bolo jasne, pocitam len hetero lasku a hetero sex on + ona, na mimoheteracke sexy som hajzel/ ma hodne do seba. Pavla Karnikova bola vyborna, realie Ceskoslovenska 60. rokov potesia : 69 % (03.10.2015)

"Jmenovalo se to Pompeje..." "Dobrý večer, pane Hubert..." Vánoce bez sněhu jsou jako řidič bez závozníka. Místo sněhu déšť a místo pracanta závoznice...přeživší obyvatelka Pompejí, jež si vodí muže jak na provázku a která do silně stereotypního života jednoho spravedlivě a lidsky smýšlejícího řidiče, rozvozce potravin do prodejen Smíšeného zboží po vesnicích, zanese bouři, která rozcupuje každodenní rutinu na kousky...Neuvěřitelně skromně pojatý film o dceři bez otce a tátovi bez dcery, zničehonic se setkají v kabině, už ve své době, starého krámu na čtyřech kolech, dva rozdílné světy lidí, kteří v životě již zažili své. Veškeré základy silných kvalit mistrových filmů s lidským obsahem jsou zde, tohle je Kachyňa a Procházka bez zábran, troufám si napsat, geniálně syrovým způsobem vypráví banální, nicméně tematicky velmi svobodný, otevřený příběh se skvělými dialogy o lidském souznění. Vše v atmosféře československých šedesátých let, jež se projevuje i ve způsobu natáčení, vše završeno doslova super hereckou dvojicí. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších vánočních filmů. (10.07.2013)