Zlatí úhoři

Celkom milo som ostal prekvapený po zistení, že ide o televízny film určený pre deti a mládež... Je pravdou, že film sa točí okolo jedného malého chlapca, ktorý veľmi rád chytá ryby a jeho snom je chytiť zlatých úhorov, ktorí podľa jeho otca určite raz budú tiahnuť riekou. Príbehy okolo tohto chlapca však vôbec nie sú až také detské (odvedenie otca a dvoch bratov do koncentráku, či likvidácia rozviedčíka), preto je vcelku zaujímavé, že sú Zlatí úhori určení detskému publiku. Ináč, páni herci a ich herecké výkony sú jednoznačnou lahôdkou pri sledovaní tohto filmu. (12.05.2008)

Mám pocit, že poetické příběhy jsou něco, co nám vysloveně jde. Ať už knižně, tak i filmově. Zlatí úhoři jsou přesně tímto kouskem, natočeným v asi nejzlatější éře československé kinematografie. Berounka, Kachyňa, Menšík, Hrušinský nebo samotnej Prdelka jsou přesně ty důvody, proč mám filmy z této doby tak strašně rád. Ota Pavel připravil nádherný, ale nesmírně smutný příběh ze světa zlatých úhořů, kterého se chopil Kachyňa tak krásně, jak jsem se v současné době s ničím podobným nesetkal. Představte si, že stojíte u Berounky a vnímáte, jak pod Vámi teče samotná řeka. Když se pořádně zaposloucháte, možná ty úhoře i uslyšíte. Pokud se Vám to povede, tak Vám gratuluji, zažili jste to samé, co zažil Ota Pavel před desítkami let, když prožíval svoje dětství u Berounky. A víte co? Čert vezmi fakt, že takové krásné poetické příběhy tu už nikdo nepíše...tyto chvilky Vám totiž jen tak někdo nesebere. (17.11.2015)

Rakovnicko považuji za svůj rodný kraj, a tak mě logicky tvorba Oty Pavla nemohla minout. Jeho knížky mi ale byly v dětství tak vnucovány, že jsem zvolila metodu odmítání, žádnou jsem si nikdy nepřečetla a k slavným Kachyňovým filmům jsem se dostala až nyní, v dospělosti. Bohužel mě ale míjí tematika rybaření a poetické filmy s minimem děje také nejsou můj šálek kávy. Nechce se mi kritizovat, opravdu ne, ale kromě výkonu malého Martina Mikuláše nemám co jiného vyzdvihnout. (30.10.2019)

To, že si vážím hereckých velikánů Menšíka a Hrušínského, ještě neznamená, že dám automaticky plný počet. Tenhle film mi přijde jako kdyby neměl začátek ani konec a uprostřed jen kluk chytá ryby, aby uživil sebe a maminku za války. Popravdě mi uniká, proč je tento film tak výjimečný, že má překrásných 86%. Za mě je to spíše průměrný film, ačkoli výborně zahraný. 55% (18.03.2012)

Všechno, co mi tak nějak chybělo nebo nesedlo na Srncích, tak to jsem tady našel v plný parádě a přirozeně poetický kráse. Nic vyumělkovanýho, nic nucenýho, a přitom je to zajímavý a silný jako málo co. Tohle! je filmová poezie přesně podle mýho gusta... a ta Fišerova hudba tý poetičnosti jenom přidává, ale to asi nikoho nijak nepřekvapí. Pro mě jako diváka to každopádně bylo mnohem přístupnější, srozumitelnější a bližší než Srnci - možná i kvůli tomu, že spoluscénáristou byl sám Ota Pavel, možná proto, že Menšík je prostě herecky úplně jinde než Heřmánek. Třeba do Srnců jednou dorostu, já to nijak hanět nechci, ale Úhoři jsou prostě pro mě osobně ne o ligu, ale o dvě jinde. Ta klukovská vášeň a fascinace lovem (jak u kluka, tak u táty), ty nádherně srdečný ódy na ryby, ta řeka, zurčení vody, příroda, všechny ty dětský sny a naděje, ale i ten samotnej kontrast s násilím a nesmyslností války jsou tady tak krásně a upřímně vykreslený, že se k tomu těžko dá něco dodat. A děti hrajou taky dobře, tak co víc si přát! (05.08.2016)