Matrix Resurrections

Každý to asi čekal a je to tak. Recyklovaná sračka, kterou jsem po půlhodině dokoukal pomocí rychloposuvu. Je to zbytečné, unavené, vyčpělé. Děj by pasoval do akční videohry jako výplň, než začnete dál zabíjet, ale ve filmu je to utrpení. Wachowski(á) se může směle zařadit do zástupu devadesátkových vizionářů, kterým došel dech. (26.12.2021)

„Viem, že to nie je fér. To ale ani starnutie.“ Vôbec netuším, či sa mi to páčilo alebo nepáčilo. Ale skôr páčilo, ako nepáčilo. Pravdupovediac som nebol nejak extra odvarený ani z dvojky a trojky (z jednotky áno), takže aj keď priznávam, že sa mi štvorka MOŽNO páčila, neviem, či by bolo fér dať jej až 4*, keď dvojke a trojke som dal len 3*. Bál som sa „divného“ úvodu (ktorý v podstate trvá celú prvú polovicu, ehm), ale napokon to bolo trochu iné, než som čakal (či skôr než som sa bál). Dokonca sa mi (paradoxne?) čudný a svojrázny „začiatok“ možno páčil o štipku viac, ako druhá (typicky matrixovská) polovica. Ale i ona bola pomerne divná. Najmä ak ju teda porovnáme s pôvodnou trilógiou. Vlastne ani neviem, či veci z tohto filmu dávali logiku v rámci univerza resp. v rámci šokujúceho konca trojky. Lana Wachowski mi totálne zamotala hlavu. Akcia určite nebola zlá, bola to taká matrixovská klasika, ale zjavne sa tu v tomto smere nikto ani len nesnažil vymyslieť niečo tak revolučné (uvedomme si, že po premiére jednotky jeho akčné sekvencie vykrádali menej talentovaní tvorcovia minimálne najbližšie desaťročie), ako bolo v podstate všetko z jednotky, diaľničná naháňačka z dvojky, alebo boj o mesto z trojky. A aby nebolo šokujúcich zvratov málo,.. dávam 4*! To ste nečakali, čo? (25.01.2022)

Snad ještě nikdy v životě jsem se v kině nesnažila jít filmu víc naproti. Matrix je co původnosti látky de facto jediná originální sága, která vznikla kolem třetího milénia. Ač se samozřejmě do jisté míry jedná o syntézu různých filosofických či náboženských idejí a půjčuje se z mnoha komiksů či filmů, dokázala přinést něco zcela novátorského. První díl je fantastický i po letech a pokračování stále mají své kvality, byť v nich začali sourozenci mudrovat až příliš. O 22 let později tu máme sebereflektivní Lanu, která se rozhodla zcela explicitně a drze komentovat fandom, který kolem ságy vzniknul, posmívat se praxi hollywoodských studií nebo ironizovat různé výdobytky moderního světa. Bohužel to funguje jen občas, místy je to spíše trapné až směšné. Reeves i Mossová sice mají pořád velké charisma, svět je to pořád do jisté míry vzrušující, jenže kde je nějaká nápaditá akce, lepší prokreslení vedlejších postav nebo budování napětí? N. P. Harris je bohužel miscast dekády, ostatní herci jsou jen výprodej ze Sense8 a nového Morfea je tam až příliš málo. Neo byl sice až šestou verzí Vyvoleného, ale já bych to už nepokoušela a o další díly se rozhodně nesnažila. Lana je liška podšitá, a proto nám premiéru naservírovala do týdne, kdy křesťanský svět slaví narození mesiáše, ale ten filmový měl zůstat mrtev. ±70 %. [Kino, 2D s titulky] (23.12.2021)

Mazaný, zábavný, odvážný, překvapivý film, který si podobně jako naposledy asi Nolanův Tenet přímo říká o druhou projekci, důkladnější prozkoumání a tedy i větší divácké potěšení. Moc rád mu vyhovím, protože Matrix: Ressurections není ani trochu zbytečný film, nýbrž víc než úžasná tečka za skvělou trilogií. Na jednu stranu sice šije na diváky boudu, ale na stranu druhou jim dává to, co chtěli (i když o tom třeba nevěděli). Lana Wachowski se při psaní scénáře opět spojila s Davidem Mitchellem, což je podle mě naprosto geniální multižánrový spisovatel, a na výsledek je tak radost pohledět nejen kvůli výpravě, ale zkrátka kvůli tomu všemu, co se ve filmu stane. Z obsazení bych kromě úžasných Keanu Reevese (kdepak, nehraje Johna Wicka, ačkoliv tak vypadá, je to prostě Neo) a Carrie-Anne Moss rád vyzdvihl Jessiku Henwick. (28.12.2021)

Tuhle bitvu podle mě nešlo vyhrát – kolem Matrixu se v posledních dvou dekádách vytvořila tak silná fanouškovská základna, že snad ani nebylo možné přijít s pokračováním, které by důstojně navázalo na myšlenkový odkaz tohoto prototypického postmoderního světa a zároveň představovalo obdobnou choreograficko-kompoziční revoluci jako (minimálně) první díl. Samozřejmě nemám problém uznat, že by to Lana Wachowski už ani nedokázala, jelikož její post-matrixovská tvorba vyvolává hlavně kroucení hlavou, ale o to víc jsem se bavil nad tím, co s tímhle tak trochu nechtěným pokračováním provedla. Akce je skutečně druhořadá, a to jak z hlediska důležitosti, tak bohužel i kvality – bitky a přestřelky jsou poměrně líné, nevýrazné, nezajímavé. V jiných ohledech mě však Wachowski šokovala pozitivně. Práce s monstrózní matrixovskou mytologií zdatně balancuje na hraně sebeparodie, sebereflexe i dalšího rozvoje. Výsledek je poměrně rozklížený, jelikož sestává ze dvou značně odlišných polovin, navíc protkávaných občasnými obskurními momenty. Přesto jsem se většinu stopáže bavil, cenil si tvůrčí odvahy a nespoutanosti, neochoty naplňovat očekávání, a především tvrdošíjnosti, s jakou Wachowski dokázala do vysokorozpočtového filmu protlačit svá osobní témata a za velké peníze natočit v jádru příjemně staromilské melodrama. Více zde. (23.12.2021)