Hudba z Marsu

Zvláštní film. Na jednu stranu se příliš nemaže s různými funkcionáři a dělá si velmi povedenou legraci z tehdejšího stranického smýšlení, ale na druhou stranu občas není tak docela jasné, jak to vlastně autoři mysleli. V jednu chvíli se Jaroslav Marvan strefuje do tzv. úderníků, když vychvaluje dokonce i závodní hřbitov, hned nato se ale zpívají nadšené svazácké songy... Ambivalentní a těžko hodnotitelné. Natočené je to bezesporu s lehkostí a švihem (to nebylo duu Kadár - Klos nikdy cizí), herci jsou skvělí, co si budeme povídat, ale ten patos, ten patos... Směrem k spíše negativnímu hodnocení přispívají dva faktory - pár let po nejkrvavějších čistkách podle stalinského vzoru se potuluje po filmových plátnech komedie, která nutí lidi k bezstarostnosti a ještě říká, jací jsou to ti funkcionáři vlastně legrační kašpárci, jak se vlastně ani nedají brát moc vážně. A druhý faktor je Oldřich Nový. Takovéto znásilnění si jako představitel hereckého typu nezasloužil. (11.06.2011)

Jaroslav Marvan se až překvapivě často nechával naverbovat do pochybných komedií temných padesátých let. Ne, že by se snad Hudba z Marsu přiblížila kvalitě pecek pánů Vlčka či Sequense (ve své době byl tento film dokonce těžce kritizován), nicméně mnohé scény zákonitě musejí vyhlížet směšně. K tomu režie není silnou stránkou a satira je až půvabně drobná. Hold úderné duo Kadár a Klos mělo to lepší teprve před sebou a tuhle epizodku nechali zapomenout ve víru dějin. (20.10.2005)

"Když nemá rozum on, bude ho mít ředitel. A když ani ten ne, půjdeme na kraj, na oblast, na ministra, a když ani to nepomůže, poženeme to přes Dikobraz !" Pravda, žádný zázrak to není, ale odpad také ne. Solidní hudební film, kde potěší muzika a herecké výkony - hlavně Jaroslav Marvan a Oldřich Nový. (16.08.2017)

Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ (29.12.2014)

Komářina jak má být!!! Tolik známých starých dobrých českých herců co muselo točit tuhle bolševickou imbecílni stupiditu tak to tu ještě nebylo. A těch mladých nadějných komáro-herců co to teprve rozjíždělo (Josef Bek) . Nádherné ale drsně reálné spojení což bohužel vytvořilo tuhle tu sračkovou záležitost říkající se film. (25.01.2008)