Hudba z Marsu

Pravověrní odpůrci socialismu si asi odplivnou, ale tenhle film patří k době, v níž vznikl a je jednou z nejlepších komedií své doby. Politická agitka? Nikoliv, agitka společenská, agitka za přeměnu světa, v němž se měl mít každý dobře, v němž by byly uplatněny všechny jeho tvůrčí síly. Aspoň tak to bylo chápáno v padesátých letech, a většina lidí tomu tenkrát přála. Že se v tomto filmu objevují věci přitažené za vlasy? Ovšem, objevují, proto dávám jen čtyři hvězdičky. Třeba role Oldřicha Nového, který jako by se tímto filmem zřekl svých milovnických rolí z 1. republiky. Ovšem i sňatek podmíněný založením kapely (povšimněme si, že na konci se hraje docela solidní swing). Písnička o milionech, které mají jeden cíl, mě provází celým životem. Tím víc, oč hůř se aspoň sociálně cítím proti minulé době v tomto režimu, v němž kvete lidské sobectví. (23.08.2015)

Hodně jednoduché je tenhle film automaticky odsoudit. Ale ptám se proč? Film je sice komunistickým manifestem jako třeba Dovolená s Andělem, ale může za to Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový? Co mají dělat? Buď mohli dělat to, co je bavilo nebo zůstat sedět doma. A tak dělali to, co je bavilo a ač to bylo napsáno jakkoli, dělali to poctivě. A to je třeba ocenit. Hudba jako taková je navíc kvalitní. Ostatně Oskar níže ve svém hodnocení uvádí, že ani sami komunisté nebyli s filmem spokojení na 100 %. Třeba si tvůrci chtěli též nenápadným způsobem udělat z doby legraci. Proč zbytečně hned odsoudit Jaroslava Marvana, Oldřicha Nového či Josefa Hlinomaze, když se opravdu snaží hrát kvalitně a připravit dobrou tehdejší zábavu. Schválně píšu tehdejší protože stejně jako kupříkladu Anděl na horách i tento film dnešním divákům připadá trochu zastaralý a nezábavný. Já ale oceňuji vskutku poctivé herectví a na tehdejší zábavu kvalitní zábavu. (07.11.2016)

Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou. (05.11.2007)

K tomuto filmu mám blízký emocionální vztah, protože jsem ho poprvé viděl při své hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Bohnicích a v ne příliš dobrém psychickém rozpoložení. Naštěstí jsem byl pod vlivem antipsychotik, takže jsem si film vážně užil i přesto, že je ideologicky značně zabarvený (do ruda). (08.07.2023)

Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ (29.12.2014)