Obchod na korze

Žánr komedie mi k hlavní myšlence a závěrečnému rozuzlení filmu moc nepasuje. Stejně tak pozvolný a odlehčený začátek snímku s neuvěřitelně houstnoucí a gradující atmosférou ke konci filmu. Ale v každém případě je to výborné dílo, těžící zejména ze strhujících hereckých výkonů Jozefa Kronera a Idy Kamińské a také hudby Zdeňka Lišky. Bezchybné není, ale doporučuju ho všem, kteří se zajímají o historii, hodnotné československé filmy anebo prostě těm, co dokáží ocenit kvalitní drama. Jen bych chtěl upozornit Čechy a to zvláště mladší ročníky jako jsem já; dobrovolně se přiznávám, že jsem někdy té rychlé slovenštině nerozuměl :-( (06.12.2008)

Mistrovské dílo, jež svým tvůrcům zlomilo vaz, ale zároveň je učinilo nesmrtelnými. Obsahově nesmírně odvážné vylíčení atmosféry Slovenského štátu, kde na jeho občanech nezůstala niť suchá (nesmíme zapomínat, že již 5. října 1938 se nově vznikající Slovenská krajina prohlásila za velkého židobijce, norimberské zákony nemusela přejímat, protože domácí antisemitismus byl silný dost, a např. do Slovenského sněmu už v dobách druhé republiky nesměli kandidovat Židi a Češi). Po všech těch adoracích Slovenského národního povstání a svalování odpovědnosti na buržoazně-nacionálně-klerikální kruhy představuje Obchod na korze ostrou výčitku a krutý obraz celé slovenské válečné společnosti. Z obecnějšího hlediska se pak jedná o více než trpký portrét lidské nemohoucnosti a prostřednosti, která jedince svírá a omezuje, i když se v něm v jádru najde dost lidskosti. Toto není rozhodná obžaloba amorality či dokonce personifikovaného zla, toto je smutné konstatování neodvolatelného faktu věčné zbabělosti, sobectví a strachu, nad nimiž lze zvítězit pouze s neskutečnými obtížemi. (17.11.2006)

Druhý československý a první slovenský oskarový film je mimořádnou slovenskou sebereflexí skutečného, nikoliv dodatečně krášleného a vylhávaného rázu farské republiky - tisovské klerofašistické totality. Přeceňované - což neznamená omluvitelné nebo pominutelné - excesy české protektorátní společnosti proběhly ve slovenské podobě nepoměrně brutálněji. Tragédie muže, v podstatě slušného člověka, hlavního hrdiny filmu, je životní rolí protagonisty v podstatě zakladatelské generace moderního slovenského herectví - Jozefa Krónera. Kysucký rodák tu rozehrál celou čaromoc svého nepopakovatelného herectví. Že je tento film současně dílem evropským, je zřejmé. Vybavím-li si název tohoto díla, zbývá mi jediné - smeknout, zmlknout, zamyslet se. Hluboce a opravdově. (25.08.2007)

No, bratia Slováci, pěkně jste to vedli... Už jen slyšet sloven(št/č)inu ve filmu je skvělé, Čech má v dnešní době kontakt s jazykem našich bratrů už jen díky Elánu a Horkýžům. Na všemi vychvalovaném finále mne trochu vadila uřvanost našeho milého, čím dál opilejšího arizátora Tona Brtka. Mne spíše zaujala proměna jeho ženy z obyčejné gazdiny na celkem silného antisemitu. Rozepisovat se tu o silném příběhu a hereckých výkonech pozbývá významu... 100% (22.10.2012)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)