Zlaté časy rádia

Krištálově geniální pohled do doby, ve které bylo středobodem každé americké rodiny rádio. S rádiem lidé vstávali, s rádiem usínali, rádio podněcovalo jejich fantazii a spojovalo je se vzdáleným i blízkým světem. Vlastně tak suplovalo dnešní funkci televize a počítače, ale bylo mnohem kouzelnější a romantičtější. Opravdu krásný a nostalgický výlet podbarvený nesmrtelnými jazzovými a swingový šlágry, které byly i životním stylem. Nebo si myslíte, že je dnes možné, aby si někdo na bruslení vyrazil oblečen v dokonale padnoucím obleku, s tak tehdy typickým kloboukem na hlavě? Ne, a proto bychom měli být vděční za snímek, který tak dokonale evokuje "časy prachem dávno zaváté" a je schopen nás vytrhnout na hodinu a půl z reality dnešního světa. Opravdu skvělá záležitost a rozhodně z Allenovy tvorby mému srdci nebližší. (29.11.2005)

Sice se mi trochu přitížilo, když jsem si přečetla, že se Woody inspiroval Fellinim - ale ve výsledku je to celé jen takové hezké poslepování radio historek / rodinná freska typické židovské americké rodinky, kterou nerozhází ani 2. světová. Vypravěč je klučina jak vyšitý z Dickense / z jakékoli italské rodinné (autobiografické) nostalgie, kde se kluci věnují zejména šmírování sličných MILFek. Výprava už pomalu začíná připomínat tu dobu, ve které by se to mělo odehrávat (končíme na Silvestra 1943) a že nechybí Woodyho oblíbenkyně Mia Farrow a Dianne Wiest, dá se to zkonzumovat. Hlavně by se na to měl podívat ale pan Troška a uvědomit si, že i takhle je možné sestavit film z anekdot, dokonce anekdot na jediné téma. A jde to. (18.05.2013)

Způsob, jakým Woody dokáže nakupit několik veselých historek, ať už vymyšlených nebo reálných, k tomu přidat hrst vlastních vzpomínek na dětství, v nichž pravděpodobně téměř nic nepřikresluje, a to celé prošpikuje holdem jednoho konkrétního masového média, aniž by v průběhu vyprávění jakýmkoli způsobem zavrávoral a byť jen na chvíli se ztratil nebo se mu to jednoduše rozsypalo, je rozhodně obdivuhodný. Ve Zlatých časech rádia najdeme nostalgii, ale také sebeironický odstup, řadu podařených komediálních situací, ale sem tam i místa značně bolavá. Allen milovanému rádiu při svém vzpomínání neodpustí nic, ani to, že je továrnou na iluze, ani to, že může velmi ubližovat, ani to, že se dá snadno a různým způsobem zneužít. Přesto je znát, že má tohle médium rozhodně velmi rád a za mnohé mu vděčí. Vždyť právě rádio jej jako malého chlapce spojovalo s "velkým světem", svou obrazovou nekonkrétností otvíralo prostor představivosti a nejrůznějším způsobem ovlivňovalo život celé řady jeho blízkých... Jistě, ten film není pouze o rádiu, je také obecně o dětství, o Allenově rodině, o neveselých válečných časech, o židovské komunitě v Americe a taky o tom, jak vnímají svět úspěšných a bohatých lidé neuspěšní a chudí. Rádio je ovšem oním leitmotivem, který to celé geniálním způsobem spojuje dohromady... "Zlaté časy" přitom fungují trochu jako cibule s jejími jednotlivými vrstvami. Někdo v nich najde prostě jen veselé historky a bude se dobře bavit, někdo další zaznamená i místa bolavá a tiše se v nich zasní, a ještě někdo další zaznamená také mezi řádky psané postřehy téměř filosofické povahy... Výborný, velmi mnohovrstevnatý a přitom dokonale prohnětený a pečlivě utvářený filmový opus... Celkový dojem. 85% Zajímavé komentáře: Blofeld, Exkvizitor, gudaulin, Tosim (16.10.2006)

Klasická allenovka: židovská rodina a její zážitky, tentokrát související s poslechem rádia v roce 1944 kde romantické cajdáky a dobrodružné rozhlasové hry střídají hlášení z bojišť 2.světové války. Celé to plyne ve velmi poklidném tempu, vtípky také na pilu nijak netlačí (snad jen mafiánská babička a výchovný rozhovor s rabínem mají punc bránicového nitroglycerinu). Celkově poklidná dopolední podívaná. (05.08.2008)

Bože, ten sentiment! Samozřejmě, je to dobový film, ale určitě ho ocení každý, kdo byl někdy klukem, popřípadě prožíval svoje dětství, popřípadě kus dítěte nosí stále s sebou. I když se snímek odehrává na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Člověku, který splňuje aspoň jednu z těchto možností, dojde, co prožil, o co se snažil, po čem toužil, co ztratil, čeho se bál, čeho chtěl dosáhnout, z čeho se radoval, co očekával, co miloval, k čemu se upínal a co prožíval. Ze začátku a v první půli filmu jsem měl o hodnocení filmu malé pochybnosti, které byly však bezpečně rozptýleny rolemi Mii Farrow a Jeffa Danielse a scénou na střeše. ALE SY PŘÍŠTÍ TÝDEN RODINU NEOPUSTIL. A ANI DALŠÍ TÝDEN. A TETA ČEKALA DÁL NA SVOU VELKOU LÁSKU. ALE TEN VEČER JSME SI UŽILI. (29.11.2005)