Reklama

Reklama

VOD (1)

Román slovenského prozaika a novináře Ladislava Mňačka "Smrt si říká Engelchen" vyšel poprvé v roce 1959 a ihned zaujal čtenáře i kritiku nevšedním pohledem na tehdy už zprofanovanou partyzánskou tematiku. Mňačko svůj příběh líčí na základě autentických prožitků. Aniž by glorifikoval, přikrašloval, aniž by se přidržoval schematického dělení charakteru na černé a bílé, dává velký prostor psychologické kresbě postav, šokuje netradičním pojetím literárních i lidských konvencí, v každém případě však čtenářům poskytuje do té doby nevídaně otevřený obraz jedné stránky partyzánského odboje. Téměř filmová stavba románu zaujala scenáristickou a režisérskou dvojici Jána Kadára a Elmara Klose, tvůrce, kteří zásadním způsobem obohatili naši kinematografii (Obžalovaný, Tři přání, Tam na konečné, později Obchod na korze). Film Smrt si říká Engelchen měl premiéru v roce 1963, v době, kdy neopakovatelná generace našich filmařů vykročila do světa a začala oslňovat svými úspěchy. Kadár a Klos, přestože byli o generaci starší, nezůstali za svými mladšími kolegy nijak pozadu, v dokonalé tvůrčí symbióze přijali postupy i poetiku nové vlny ve svůj vlastní svébytný výraz podložený samozřejmou profesionalitou a letitou zkušeností a vznikl tak jeden z nejpozoruhodnějších filmů 60. let. Dvojí časová rovina filmu i psychologicky složitá kresba hrdiny příběhu Pavla daly mimořádnou příležitost Janu Kačerovi, jehož citlivé civilní herectví obohatilo postavu mladého, těžce zraněného partyzána, o nové a netušené duševní dimenze. Jednu ze svých největších filmových rolí (zde postava Marty) dostala slovenská herečka Eva Poláková, jejíž předčasný skon v roce 1973 byl pro slovenské divadlo opravdu těžkou ztrátou. (Česká televize)

(více)

Videa (7)

Ukázka z filmu

Recenze (184)

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Výborný obraz partyzánského odboje, který už rázně nakračuje z klasického narativu do moderní podoby, která se zde prezentuje až překvapivě svěžím způsobem (pohledy očima postav, roztřesená ruční kamera, nechronologické asociativní flashabacky...), navíc hrdiny našeho národa nijak nešetří a bere je i jako záminku pro rozpoutání slušné existenciální krize ve skvělém výkonu Jana Kačera, kterému rozervanci nesmírně seděli. Některé scény hlavně díky naprosto přesnému střihu jsou dodnes působivé a dynamické (úspěšná partyzánská akce, která ústí i v první známky zlepšování Pavlova stavu, odchod Marty z pokoje, který je doprovázen flashbacky daleko drastičtějším odchodem jiné důležité ženy, naléhavé obrazy z úprku v horách, které plně souzní s Pavlovou touhou znovu se vrátit do života a nechat vše za sebou), Kadár a Klos zde naplno projevily svou sílu po všech stránkách, k Obchodu na Korze už byl jen nevelký krůček. ()

Bebacek 

všechny recenze uživatele

4,5 Bezpochyby nejlepší film Kadára a Klose. Na svou dobu nesmírně novátorský - nejen co se týče boření tabuizovaných témat a demýtizace partyzánského hnutí (partyzáni už nejsou ti čistí hrdinové, ale obyčejní lidé, kteří chybují, chlastají a souloží), ale i z hlediska narativní struktury. Popisná narace je pasé, ať žije asociativní montáž, ostrý střih, flashbacky a retrospektivy. A navíc - Jana Kačera ve filmech ze šedesátých let opravdu zbožňuju. Velké doporučení těm, co neviděli. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Film jsem se snažil velmi dlouho sehnat a tudíž byla moje očekávání velká (a taky proto na něj u mě padlo pořadí 1000. hodnocený film). A k mé radosti byla opětována. Smrt si říká Engelchen je velmi silné, syrové a pečlivě natočené válečné drama, které je poutavé i ve chvílích, kdy není na scéně akce. V tomto filmu jde totiž také dost o atmosféru a ta se, navíc za pomoci výtečné Liškovy hudby, daří velmi dobře navodit. Co se týče hereckého ansáblu, Jan Kačer mě znovu přesvědčuje, že byl jako mladý skutečně kvalitní herec, ale i ostatní (např. Eva Poláková, Otto Lackovič) zahráli výborně. Mile mě překvapila i romantická/milostná linka, kterou bych v tomto typu snímku ani moc nečekal, ale o to víc jsem si ji užil. Výhrady mám pouze k temnějšímu obrazu a absenci titulků při některých německy a rusky mluvených pasážích, ale to bude dáno nejspíš nekvalitní verzí filmu na kterou jsem koukal. 5*, jedno z nejlepších československých dramat. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Byv, co se reflexe 2. světové války, vzdělávánán hlavně povinnými, školními projekcemi Vávroých šlaků a podobných opusů made in USSR (s čestnou vyjímkou Bondarčukova Bojovali za vlast), utrpěl jsem při prvním shlédnutí tohoto filmu v letech perestojky tak trochu šok, který mne pak nasměroval k dalším a hlavně JINÝM filmům reflektujícím tuto dobu. Je až s podivem, že takto podvratný film vznikl již v roce 1963. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Pár let po slovenské televizní adaptaci přišla stejná látka i do kin. Kadár s Klosem výborně využili společenských změn, zkrátka už si mohli dovolit víc. Květen 1945 zbavili vítězné euforie a udělali z něj čas počínající deprese. Stejně tak zpochybňují válečné hrdinství. Vznikl tak plastický obraz doby, složitější, než bylo do té doby v českém filmu zobrazováno. Kromě výborných herců s Janem Kačerem v čele je třeba vyzdvihnout práci kameramana Rudolfa Miliče a skladatele Zdeňka Lišky. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (11)

  • Filmovanie prebiehalo v Gottwaldove a Beskydách. Natáčalo sa aj v obci Podkopná Lhota. (dyfur)
  • Jan Kačer (Pavel) prohlásil: „Natáčelo se to 132 dní a já měl doma rodinu, v Ostravě celý den zkoušel, o půlnoci sedl na vlak, dojel do Prahy, tam stálo auto a odvezlo mě do Liberce, kde se točily Beskydy, ačkoliv za Ostravou byly ty opravdové. Ale pan kameraman měl v Krkonoších chatu, a tak se točilo tam. Já ten film z duše nenáviděl. Pak se stal zázrak, že byl poslán do Moskvy, a já jel poprvé v životě na festival.“ (farfalla)
  • Z filmu byla vystřižena scéna, v níž po osvobození kope dav lidí do mrtvoly kolaboranta. (raininface)

Reklama

Reklama