Tři přání

Nemohu uvěřit, že Kadár-Klos s tímto scénářem prošli skrz schvalovací komise. Velice silná a úderná satira na 50tá léta a vůbec na lidské pachtění po štěstí. Opravdu tomu nevěřím a nedivím se, že na sjezdu v Martině toto soudruzi odrovnali tvrdou kritikou. Časem to sice stratilo na síle, narozdíl od Bílé paní. Přesto tuto komedii mám raději, je více ze života a hlavní postava je mě velice podobná-jen nevím jak já bych se s jejím dilematem vyrovnal a to vlastně neví nikdo. Zazvoní, či nezazvoní? (02.09.2007)

Zrod proslulé režisérské dvojice někdejšího Plickova žáka Jána Kádára a spoluzakladatele zlínských filmových ateliérů Elmara Klose nebyl snadný a nevyhnul se řadě výkrut. Po rozporuplné HUDBĚ Z MARSU, v níž jen velmi poučené oko odhaluje ze struktury dobového kontextu zárodky rodící se kritickou reflexi osudové doby politických procesů, až programově negující odkaz demokratického Československa, dospívají po několika letech oba tvůrci na okraj možností nejen svých, ale i tehdejší cenzury. Chruščovovské oteplení, uvozené proslulým projevem sovětského státníka na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, pronikavě oslabilo kulturní dirigismus komunistických nomenklatur z aparátu ÚV KSČ natolik, že umožnilo nástup první kritické nejen filmové vlny. Bajka, přenesená do dobové reality, s charakteristickým jemným českým humorem prozrazuje mnohé o rozvratu v zásobování, přežívání posledních reliktů poválečné přídělové ekonomiky i křehké zranitelnosti společnosti, která domněle z voluntaristické zvůle okolí tehdejšího prvního muže Antonína Novotného dovrší o dva roky později budování socialismu. Alegorická linie tehdejší tvorby (AŽ PŘIJDE KOCOUR, BÍLÁ PANÍ, KRÁL KRÁLŮ) naznačuje velikost a pronikavost sebereflexního záběru tehdejších avantgard. Dnes i náběhy k mohutnému rozmachu šedesátých let mají nejen svou cenu, ale uchovávají si také své neopakovatelné divácké kouzlo. (15.03.2011)

Tři přání je zatraceně zábavná taškařice, která bohužel ujíždí na stopáži, i když se 96 minut nezdá moc tak myslím že 80 by stačilo na plný počet, takhle tu je celkem dost keců o ničem. Ale když vypustím tuhle věc tak film je prakticky bezchybný. Beljakova je roztomilá a ostatní herci jsou fajn, příběh je moc hezký a režie zajímavě udělaná. Ve své době si myslím že to muselo být dobrý, dnes to již dost ztratilo ale i tak v té záplavě Českých filmů co jsem v poslední době viděl je to jak drahokam mezi smetím(to je ale sakra debilní přirovnání:-)) (24.11.2010)

„Vidíš, vidíš, kolik zla nadělají peníze…když nejsou.“ Velmi jasná satira, která apeluje na morální zásady diváka (závist, udavačství, touha po penězích a majetku), ale stejně tak se velmi odvážně (!) strefuje i do socialismu. Jinak je to více než slušná zábava, s několika kvalitními hláškami, scénami (nejvíc se mi líbily perfektní hádka a karetní partička) a svérázným pohádkovým dědečkem v podání výborného Bohuše Záhorského. A když si k tomu připočtu ještě krásně otevřený konec, který si divák může domyslet sám, vidím to celkově na slabší, ale přece jenom plný počet. „Nějaká vleklá choroba v rodině, nebyla by? Kloubový revmatismus? Neni…nebo aspoň TBC, nemá někdo u vás doma?“ – „Bohužel.“ – Ježiš to je smůla, to je smůla.“ (09.12.2012)

,,Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky..!" Fantazijní zápletka o pohádkovém dědečkovi s kouzelným zvonečkem jako z Arabely a současně kritika společnosti? Proč ne, vzhledem k politické situaci v 50.letech nebylo moc příležitostí a už vůbec ne vítaného místa na jakoukoliv společenskou satiru. Ještě dřív, než s odstupem pěti let po uvolnění atmosféry mohl snímek spatřit světlo světa na filmovém plátnu, odvysílala Čs.televize záznam inscenace Třetí přání (1960) z Divadla z ABC s Rudolfem Hrušínským v roli dědečka z pohádky. Film podle stejné předlohy si více pohrál díky svým možnostem nejen s formální stránkou, ale i postavou dědečka, zde v podání Bohuše Záhorského. Zajímavým osvěžením bylo rovněž obsazení jugoslavských filmových hvězd do hlavní dvojky mladomanželů. Téma hledání štěstí, řešení prvních manželských konfliktů i lidské touhy po majetku a bohatství zůstává nadčasové, dobovou stránku dotváří spoločenská situace v socialismu, kde nebylo místa nejen na pohádky, ale mnohdy ani na vyjádření odlišních názorů, natož kritických. O to více se cení odvaha tvůrců přijít s něčím takovým prostřednictvím filmu, byť "jenom" v odlehčené fantazijní komedii. Pěkná postava Vlastimila Brodského coby typický příklad běžného člověka v této nelehké době a pro mne překvapivé zjištění, jakým silným médiem byla v ČSSR televize v pouhý pátý rok své existence. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (03.02.2018)