Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou... Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara. Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (95)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zrod proslulé režisérské dvojice někdejšího Plickova žáka Jána Kádára a spoluzakladatele zlínských filmových ateliérů Elmara Klose nebyl snadný a nevyhnul se řadě výkrut. Po rozporuplné HUDBĚ Z MARSU, v níž jen velmi poučené oko odhaluje ze struktury dobového kontextu zárodky rodící se kritickou reflexi osudové doby politických procesů, až programově negující odkaz demokratického Československa, dospívají po několika letech oba tvůrci na okraj možností nejen svých, ale i tehdejší cenzury. Chruščovovské oteplení, uvozené proslulým projevem sovětského státníka na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, pronikavě oslabilo kulturní dirigismus komunistických nomenklatur z aparátu ÚV KSČ natolik, že umožnilo nástup první kritické nejen filmové vlny. Bajka, přenesená do dobové reality, s charakteristickým jemným českým humorem prozrazuje mnohé o rozvratu v zásobování, přežívání posledních reliktů poválečné přídělové ekonomiky i křehké zranitelnosti společnosti, která domněle z voluntaristické zvůle okolí tehdejšího prvního muže Antonína Novotného dovrší o dva roky později budování socialismu. Alegorická linie tehdejší tvorby (AŽ PŘIJDE KOCOUR, BÍLÁ PANÍ, KRÁL KRÁLŮ) naznačuje velikost a pronikavost sebereflexního záběru tehdejších avantgard. Dnes i náběhy k mohutnému rozmachu šedesátých let mají nejen svou cenu, ale uchovávají si také své neopakovatelné divácké kouzlo. ()

plechulka 

všechny recenze uživatele

Tak o tomhle filmu jsem léta slýchala vyprávět zkazky a když se mi konečně (po r. 89) ho poštěstilo shlédnout, docela mi spadla brada. Dodneška nějak nechápu, že v době, kdy se točili Anny Proletářky a dle Pavky Kohouta svazáci tančili všude, bylo možno natočit takovouhle "sílu". Je to něco podobného, jako když na sklonku 60. let vznikla Bílá paní - u obou těhlech filmů si člověk říká: jak tohle mohlo cenzurou projít? Ale prošlo a tak dobře pro nás! Doporučuji shlédnout všem mladým komunistům a levičákům vůbec! ()

Reklama

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

Výrazný film, který upozornil na věci, o kterých se doposud mlčelo. Svorník mezi komunálními satirami let padesátých (viz. např. Kadár-Klos: Hudba z Marsu) a hořce ironickými pohledy na soudobý život z let šedesátých. Příběh jako vystřižený ze života je konfrontován s pohádkou, která umožní mladému právníkovi, aby si mohl žít spokojeně i v socialismu. Výborný Bohuš Záhorský - nejlepší dědeček, kterého jsem v jeho podání viděl, dobrým tahem bylo i obsazení hlavní dvojice jugoslávskými herci - Radé Markovičem a Taťjanou Beljakovou, jsou příjemně civilní a hlavně neokoukaní, i když v detailech si příliš snadno všimnete jižanských rysů, které vám kazí iluzi českého právníka a jeho ženy. Největší hodnota filmu spočívá v tom, že nastolil otázku rozhodování, jaký postoj zaujmout k socialistické společnosti, a zároveň rozdělil věci, které se smějí a nemohou říkat. Což záhy poznali tvůrci na vlastní kůži. Film se promítal až po pěti letech. Zatímco stejnojmenná divadelní hra dál plnila kasu Městských divadel pražských. Soudruzi-činovníci si holt plně uvědomovali, že film je masový prostředek. Titul může působit vedle filmů šedesátých let jako ukázněnější starší bratr, který jemně kritizuje společenské nešvary v kruhu přátel, ale na druhé straně, první může být jen jeden. ()

jatamansi 

všechny recenze uživatele

To se nám to kritizuje, jak s tím zvonečkem hrdina blbě naložil. Ale byli bysme my schopni uvažovat reálně a myslet třeba i na někoho jiného, nebo by to skončilo jen v penězích? Možná ti ušlechtilí by si přáli mír pro svět a zdraví pro všechny. V koutku duše ale hamty, hamty. Nicméně pro mne průměr, nic, co by až tak vybočovalo. Záhorský kouzelný jako obvykle, ale od Kádára bych čekala víc. I když do obchodu na korze měl ještě čas zrát. ()

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Sarkastická komedie, překvapivě nepůsobící tak zastarale ani přes prohlídku vintážní Prahy (snad i díky dobrému stavu filmového materiálu a dobrému dabingu dvou jugoslávských herců v hlavních rolích). Ústřední manželský pár hledá spokojenost v materialismu a nechce v tom přestat i přes občasný pocit špatného svědomí, což je v kulisách raného československého socialismu lehce depresivní a čím déle film trvá, tím víc jsou nesnesitelní, obzvláště chamtivá manželka. ()

Zajímavosti (23)

  • Ve filmu jsou unikátní záběry exteriérů a interiérů Skleněného paláce, lidově Skleňáku v Dejvicích. Je to jedna z nejkvalitnějších předválečných funkcionalistických bytových staveb v Praze. Tento na svou dobu velice luxusní obytný dům, nabízející vysoký standard bydlení, byl postaven v letech 1936–1937 jako nájemní dům pro Zemskou banku. Autorem je Richard Podzemný, který navrhl také plavecký bazén v Podolí. Rovná střecha budovy sloužila jako rekreační terasa se zahradou. V suterénu se nachází velkorysé garáže s denním světlem a protiletecký kryt. K domu náleží také tenisové kurty ve vnitrobloku. (Ivcha)
  • Kino, ve kterém byli manželé Holečkovi (Rade Markovič, Tatjana Beljakova), mělo název Kino Sevastopol a bylo postaveno roku 1938 podle projektu Bohumíra Kozáka a Antonína Černého. Konstrukční problémy složité stavby pomáhali řešit František Dašek a František Svatoš. Palác si postavily italské pojišťovny Assicurazioni Generali a Moldavia Generali. S kinem od počátku spolupracovala československá pobočka firmy Metro Goldwyn Mayer, která se do paláce hned po jeho dokončení přestěhovala ze svého dosavadního působiště v paláci Fénix na Václavském náměstí. Teprve po roce 1989 se kino vrátilo k původnímu názvu Cinema Broadway. (sator)
  • Dům, kde žije hlavní hrdina s rodinou, stojí v Praze na Žižkově v Seifertově ulici č. p. 93. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama