Únos

Asi je nejlepší ten film brát dnes jako pohádku. Nebo řekněme politický thriller asi tak stejně reálný jako většina politických filmů jakékoliv doby a z jakékoliv země. Podobné agitky se točily i tehdy a za mccarthismu v USA jen v opačném gardu, kdy zase za všechno mohli ti zlí, zlovolní komunisté. Takže pravidla pohádky by film docela splňoval, dobro zvítězí nad zlem díky statečným rytířům z Československa, což se asi u filmu z 50. let dalo tak nějak čekat. Příběhově je prvních 30 minut fajn, ale pak se to rozdrolí na několik podpříběhů, přičemž ani jeden není tak silný, jak by mohl být, takže je pak poněkud nepohodlné film dokoukat, a zvláště nejtrapnější částí je zpěv Internacionály po bitce v baru s MP a zatčení. Herců je zde také příliš, aby ten příběh všichni utáhli a nedošlo ke ztrátě zájmu ze strany diváka. Ale zase na Boženu Obrovou se moc hezky kouká, to jo. Jinak film je z doby, kdy se v letadlech smělo kouřit a mít zavazadla na klíně, kdy Československo vzneslo žalobu k OSN, že USA tajně vyzbrojují německé vojáky (to se přece už dnes neděje, že?), a navíc je už tehdy OSN představena jako sbírka pitomců bez zájmu o skutečné dění. Ale jinak je to filmařsky slušné, se spoustou skvělých narážek a scén (moucha ve sklenici, politá americká vlajka, děs v očích Kopeckého trumpetisty v lágru apod.), ačkoliv ta politika a ideovost z toho teče skutečně proudem. (17.06.2023)

Stejně jako mnoho jiných budovatelských filmů, je i tento naprostá a dokonalá sračka. Ano, hraje tam spousta výborných herců, je tam spousta drobností z imperialistické taktiky, ze sociálněrealistické společnosti připravené jet vždy na stodeset procent, spousta maličkostí v kostýmech i exteriérech, takže je poznat, že si s tím dali opravdovou práci. Jenže to je asi všechno, co se tu dá vyzdvihnout. Příběh je totiž dnes jedna velká komedie archetypálních postaviček (a nějak si nemůžu myslet, že tehdy to tak lidi nebrali). Když vidíte jeden sociálně budovatelský film, jako kdybyste viděli všechny. Stejně tak ale, když vidíte jeden film z opačné strany barikády zabarvený politikou, nemusíte kvůli ději sledovat ostatní. A nejhorší na tom filmu je, jak všichni ti skvělí herci skandují zpaměti naučená hesla o lásce a svornosti soudruhů, tančí kozáčka a zpívají Jánošíka a v takové chvíli se mi na mysl vtírá obrázek ze staré zelené stokoruny. Hrdý dělník, hrdá zemědělka, obilná ratolest, vznosné pohledy a heslo: My půjdem výš, my světů dobudeme! (které jsem ale přidal od Nerudy) A oni vždy vyhrají, jak byste si také mohli myslet něco jiného, když je jeden jako druhý morálněsocialistický kádr. (29.10.2006)

Ohó, Únos, to je vám dámy a pánové ale narudlá ptákovinka. Natočena je sice vcelku zručně (škoda takových režisérů pro filmy tohoto ražení), jenže to ji od kritiky neuchrání. V příběhu najdete vše, co byste čekali - prohnané imperialisty v podobě jaksepatří vypasených strýců pokuřujících havana, hrdinného soudruha, jehož není nejen snadné, ale vlastně ani možné zlomit, váhavého inženýra, který kamarády stejně nezradí, a jednoho ještě váhavějšího jazzmana, jenž zprvu amerikánskému ďáblu propadne, ale když si v pravý čas všechno rozmyslet chce, už je pozdě. Nechybí pochopitelně zpěv Internacionály ve chvíli nejtěžší, proslovy o hornících, fabrikách, lidu, který stojí za každým správným soudruhem, závěrečný rozjuchaný taneček a tak dále... Jednu (rudou) hvězdu dávám za režii (některých!) scén (únos letadla, přistání v Německu) a za hudbu Jiřího Šusta. Víc ani ň.__P.S. Chudák Miloš Kopecký. (12.08.2010)

Ve své době to musel být film s nesmírnou výchovnou hodnotou. Ukázal divákům, jací jsou imperialisti proradný a vychytralí. V dnešní době film rozhodně není nebezpečný z ideologického hlediska, protože nevyvolá žádnou sentimentální vzpomínku na to, jak bylo tenkrát dobře. Už jen proto, že scény skandujících Čechů jsou opravdu směšné, stejně jako postava poslance Horváta v podání Jiřího Dohnala, který jako věrný straník věřil tomu, co hraje. Ladislav Pešek opět vytvořil další ze svých lidských rolí, tentokrát i z neduhy typicky české povahy. Přesto jsem se u toho nenudil tak, jako u nějakého uplakaného melodramatu z 30. let. (02.03.2007)

Je to propaganda hrubého zrna - ale tento film není možno jedním šmahem zavrhnout. Jenom pár věcí: Americká zahraniční politika - o níž tento film (ve značně zkarikované podobě) pojednává - se přece v roce 1952 (ale bohužel ani v roce 2006) nedá označit jinak než jako imperialistická - jenže vtip je v tom, že stejně imperialistická byla i politika SSSR. Dále je třeba říci, že v Americe 50. let skutečně BYLA perzekuce levicově smýšlejících lidí (viz. zmínka o "neamerické činnosti" ve filmu) - jenže zase: vtip je v tom, že tato perzekuce, jakkoliv odporná, se nedá srovnat se zločiny, které se v té samé době děly v ČSR. Člověka úplně zamrazí, když ve filmu zazní: "Váš ostravský asistent byl špion. Tady máme jeho doznání i s podpisem." Protože rok 1952 byl právě rokem nechvalně proslulého monstr procesu s "vedením Slánského protistátního spikleneckého centra", v němž byli k smrti odsouzeni nevinní lidé pro svou údajnou špionážní činnost - a taky samozřejmě dali svá doznání i s podpisy. (Jde přitom jen o špičku ledovce.) - Jelikož byl Únos v době svého uvedení kritizován tiskem pro údajný "buržoazní objektivismus" (šlo samozřejmě o kritiku konstruktivní :o), nelze opomenout jeho formu - která je prostě solidní, to se nedá nic dělat:. K+K byli vždy profíci (a zráli jako víno). Je proto obtížné tento film, založený na nepravdách a zejména polopravdách, jednoznačně hodnotit. Tři hvězdičky, které jsem mu dal, je třeba brát jen jako hodnocení orientační. (29.10.2006)