Čtverec

Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. (05.07.2022)

Film o tom, jak je snadné něco ztratit a zkusit to zase najít. Ale především snímek o tom, co je všechno umění, kam až zasahuje a co můžeme jako umění vnímat. Je tady položeno docela dost dobrých otázek, ať už skutečně nebo metaforicky, které rozhodně stojí za zamyšlení. Umění a šílenství se dají zaměnit. (21.03.2018)

Ak by išlo o poviedkový film, tak propagácia Štvorca by bola za 3* - tam rátam aj pseudo-opičiaka z plagátu, Elisabeth Moss za 4* - aj s jej skutočnou opicou, a napokon list zlodejom tiež za 4*. Jasné, že majú tieto príbehy spoločných menovateľov, no aj tak sa mi ich mozaika nezdala byť dostatočne prepojená. Čiže za celý film skôr tie 3*, ale len v prípade, že by sa naozaj jednalo o počin poviedkový. Zahrnúť však všetky tri udalosti do krátkeho úseku života jedného kurátora múzea je dosť absurdne zábavné, aby som naopak hodnotenie zaokrúhlil hore. (02.03.2020)

Geniálně poskládané linky tvořící jeden příběh kolem Christiana. Je to děsně dlouhé, a pokud nejste intelektuálové, milovníci vytříbených technických filmových složek (skvělá hudba, trefná kamera) nebo nejste trpěliví, líbit se vám to ani náhodou nebude. Na tom zrcadle společnosti něco bude. Možná to není moc vidět s těmi žebráky (protože si myslím, že každý bohatý stát by dokázal vymyslet a promyslet systém, jak se s tímto problémem vypořádat), ale hodně je to vidět na té vernisáži z pravěkým člověkem. Na začátku tolik reakcí, pohybů celého těla a hlavy, a na konci strnulý pohled skloněných hlav, a kdyby tam nebylo pár lidí se selským rozumem, tak tu madam klidně vojede. Dost dobře ad absurdum hnané téma, které ale hyperkorektní společnost nepromíjí. Asi bych vyhodil toho malého kluka, a jinak to bylo dobré. (09.03.2018)

// Östlund je zjevně fanda nejen strefování se do společenských trendů, ale i geometrie. Tady mu ten úhel navíc pak sice celou tu satiru maličko rozmělnil, takže ve finále nebyla až tak fatální, jako v Trojúhelníku, na druhou stranu sledováním jedné samolibé figury po celých 140 minut dotáhl vše do neméně tak uspokojivého konce, za což teda klobouk dolů. 9/10 a tenhle tvůrce je mi čím dál tím sympatičtější. (03.09.2023)