Čtverec

Ustredna myslienka ma cosi do seba, len potom ma nebavili dialogy a ani ta vystava - zevraj udajne nejaky bizarny zmatok som zachytil a vatovo plane kecy o akomsi napati medzi liberlanymi hovnotami, pardon, hodnotami egoizmom a sebectvom. Vrcholova nuda, bol som rad ked film skoncil. Ruben Ostlund chce byt novodobym Bergmanom a moznoze i Tarkovskym, ale nema na to, ani rezisersky. Ruben Ostlund sa serie tam, kam nepatri a na co nema, takych ludi som uz sstretol X : 45 % (23.09.2020)

Ruben a jeho filmy sú vždy pre mňa takou zvláštnou udalosťou. Schovávam si ich. Šetrím si ich. A v zásade ma veľmi bavia. Štvorec je vizuálne podmanivý, sociálne kritický a niečím veľmi divný film. Tá jeho inakosť, ale pôsobí natoľko dynamicky a naratív pozliepaný z rôznych malých drám je natoľko pútavý, že vlastne film nemá kedy nudiť. Na konci som sa pristihol, že chcem toho vidieť ešte viac. Možno práve preto mi ale koniec prišiel oproti zvyšku filmu nie až tak úderný a nie až tak trefný. Ale nepovažujem to za veľkú chybu. Je to skôr môj osobný pocit. Inak som si to užil. Tá snaha byť kritický bola podaná decentne a v zásade bola len niečím v pozadí. Čo som tiež ako divák uvítal. Elisabeth Moss tradične krásna. (21.04.2022)

Né vždycky příjemné a celkem dlouhé pokoukání, které mi nejvíc přípomínalo průsečík Velké nádhery a Toniho Erdmanna. Östlund se totiž jednak pohybuje na té tenké hraně mezi kritikou a adorací snobského a povrchního života a umění a jednak také vystavuje své postavy značně trapným sociálním situacím. Obojí navíc zvládá docela s přehledem. Skvělou, pedantskou filmařinou estetizuje a podrývá vše potřebné, všechny ty hraniční momenty má skvěle odpozorované a s potěšením často ulpívá v situaci o něco déle, než je divákovi při sledování příjemné. Je pravda, že má trochu tendenci přebíhat od jednoho ke druhému, ale celkový zážitek z filmu mi to nijak dramaticky nezničilo. 7/10 (27.02.2018)

Pozoruhodné zrkadlo súčasnej západoeurópskej spoločnosti s jej pokrytectvom a súčasne snahou o maximálnu korektnosť. Veľa výborných, originálnych a trefných scén pri ktorých divák nedýcha, ale tiež veľa scén, ktoré film zbytočne naťahú na prehnanú stopáž. Možno to bol Östlundov zámer (“Stane sa tento objekt umením, keď ho umiestnime do priestorov múzea?”), ale ak ano, nemusel film spomalovať, mal ho iba doplniť naznačením druhého plánu. Menej by bolo viac. Každopádne rovnocenný brat Hanekeho Happy Endu, ktorý je na podobnú tému. (05.02.2018)

Díky tomu, že se mi poštěstilo od Östlunda zhlédnout i jiný jeho film (Vyšší moc), jsem byl zhruba připravený na to, co mě může čekat, a také se mi podařilo celkem rychle navyknout atmosféře snímku a jeho hlavním myšlenkám. Režisér si i tentokrát bere na paškál současnou (západní) společnost, jen těch jednotlivých témat je o něco víc. Nejistá role dnešního muže, hrdinství versus strach, vynucovaná pomoc, tížící svědomí a zodpovědnost, vlastní trapnost, snobské umění (a společnost), moderní technologie, uhozená politická korektnost (nejen ve Švédsku)…a řada jiných věcí k zamyšlení (bohužel místy až zahlcení), na které tvůrce nahlíží optikou satiry, mnohdy originální, absurdní, kousavé (až nepříjemné) a vtipné (vede použitý kondom). Já se opět převážně bavil (líbí se mi, jak se Östlund vyžívá v trapnosti svých postav), škoda jen, že některé scény u mě úplně nepadly na úrodnou půdu (např. opice či odpadky). S koncem to znovu nebylo úplně slavné, ale lepší než u Vyšší moci. Celkově to vidím na silné 4*. (25.11.2018)