Čtverec

Zajímavý film, který je ostrou kritikou Švédské moderní společnosti, vlastně by se dalo říct i Evropy a ikdyž se jedná o téma Art/Galerie, které příliš nevyhledávám, tak jsem se překvapivě bavil a film upoutal mou pozornost. Film má zajímavé myšlenky, zapamatovatelné scény ( Podivný Sex s Elizabeth Moss, vhození výhružných dopisů do schránek v paneláku a samozřejmě šílená psycho scéna, kde Terry Notary převádí opičáka na firemním večírku, což vyzdvihuje i na nadprůměrné hodnocení). Příběh****, Akce>Ne, Humor**, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7/10. (15.09.2020)

U mě především zabodovala desetiminutovka Terryho Notaryho, okolo kterého jsem čekal, že se bude film více točit (plakát), ale ona je to jen dost rozvleklá satira, točící se okolo kurátora galerie Christiana, kritika na současnou švédskou vyšší třídu, liberálnost a svobodu slova, zodpovědnost, kde všechno to snobství kontrastuje s chudobou žebráků, všechna prázdnota a pseudo-artovství muzeií, galerií a současného "umění", které je fundamentálně o ničem, kontrastuje s tím, jak je Notaryho opice naopak absolutně autentická. Určitě ne špatné, ale dost rozvleklé v tom, co chce říct. (17.03.2018)

Ruben Östlund je asi nejzajímavější režisér a scénárista současné Skandinávie. Dvakrát jsem mu uštědřil pětihvězdičkovou nálož, pro jeho neosobní, ale geniálně vyprávěné příběhy. Jen tady budu jemně kritický, i když uznávám, opravdu jenom jemně. Čtverec má totiž poměrně složitý námět, musíte se nad tím hodně zamýšlet, abyste pochopili, kam tím tvůrce míří. Má celou řadu nápaditých a originálních scén, ale na druhou stranu jej utápí jeho zbytečná celková délka. To, že pomyslný čtverec má být současná Evropa, nad tím přemýšlím ještě doteď. Za mě osobně zajímavý náhled do vyšší třídy současné Skandinávie. (17.02.2020)

Na Čtverec jsem vyrazil do Pardubického filmového klubu hlavně ze zvědavosti, abych viděl film, který ovládl letošní Cannes. A musím říct, že moc nevím jak to mám hodnotit. Za celou dlouhou stopáž jsem tomu nemohl přijít tak úplně na chuť a i když si čím dál tím víc po konci filmu uvědomuji na co se Östlund snaží narážet, stále se mi tam toho spoustu zdálo zbytečného a mnoho scén vyznívá do ztracena, to ovšem neplatí o scéně v níž exceluje Terry Notary. Jinak je to řemeslně skvělé a Claes Bang v roli Cristiana je pro mě velice příjemné překvapení. Slaboučké 4*. (20.11.2017)

Pozoruhodné zrkadlo súčasnej západoeurópskej spoločnosti s jej pokrytectvom a súčasne snahou o maximálnu korektnosť. Veľa výborných, originálnych a trefných scén pri ktorých divák nedýcha, ale tiež veľa scén, ktoré film zbytočne naťahú na prehnanú stopáž. Možno to bol Östlundov zámer (“Stane sa tento objekt umením, keď ho umiestnime do priestorov múzea?”), ale ak ano, nemusel film spomalovať, mal ho iba doplniť naznačením druhého plánu. Menej by bolo viac. Každopádne rovnocenný brat Hanekeho Happy Endu, ktorý je na podobnú tému. (05.02.2018)