Čtverec

Hmm, tak jsem si potvrdil, že nejen Baz Luhrmann, ale ani Ruben Östlund zřejmě nebude režisérem pro mě. Ono to až takové překvapení není, vzhledem k tomu, jak přeceňovaný a přes slibný úvod max. průměrný mi připadal Trojúhelník smutku. Dal jsem šanci ale dalšímu filmu, taky s řadou ocenění, ale zároveň již menším hypem... a byť jsem v prvních minutách podlehl dojmu zajímavého filmu, následně pro mě začal silně rozmělňovat v přehnaně dlouhé stopáži, jíž si snímek nedokáže obhájit. Celistvějšího děje je zde minimum, o nějaké podmanivější atmosféře nebo (údajné) komedii moc mluvit nelze a scény s krátkou podnětnou myšlenkou jsem vnímal tak v poměru 1:7 k nesourodému zbytku s množstvím pocitově nudné vaty, prázdného tláchání a otravného snobství. Nevím, nakolik šlo o záměr, ale herec v hlavní roli (Claes Bang) mě unudil nejpozději totálně nezáživně podaným projevem u vstupu do muzea... a takto odosobněně, jako jeho projev, na mě působila většina filmu. U hádky nad vyhazováním kondomu do koše jsem měl chuť odpadovat, ale pak to aspoň vyváželo pár myšlenek, k nimiž Östlund klikatými stezkami dojde, i přestože mnohé z oněch krátkých úvah jsou mi již na druhý den ukradeny. Možná i proto, že k úvaze nad tím, zda i extrémní úlety typu jedné bílé bodky na černém plátně mohou být považovány za umění, jsem také dospěl dávněji v jedné cvičné školní eseji. A nemusel jsem ani vidět tento film, o němž taky lze vést úvahy nad tím, nakolik si na velké umění do jisté míry rovněž nehraje, když uprostřed té dlouhé prázdnoty – snad aby se neřeklo! – vypustí i pár pozornosti hodných podnětů. Forma a obsah se zde až rafinovaně propojují, problém však je, že mě Čtverec tak z 75% stopáže příliš nebavilo sledovat. Děsivé trikové YT video s vybuchující holčičkou coby ukázka jednoho z extrémů mi ale snad zůstane v paměti, stejně jako hodně zajímavá zastávka nad tím, který směr u vstupu ze dvou možností ohledně důvěřování lidem si zvolíme... aneb na závěr zmínka dvou scén, které mě z těch 150 minut více zasáhly. [45%] (10.08.2024)

Vzhledem k tomu, kolik film nasbíral procent, jsem pochopil, že zřejmě nepatřím do jeho cílové skupiny. Jsem totiž typický buran, který v hromadě stavebního materiálu nedokáže vidět uměleckou instalaci, ale rozhlíží se odkud přijede pan Lorenc. Moderní umění jde zcela mimo mě, takže mě sáhodlouhé debaty na toto téma uspávaly, situaci nepomáhaly ani záběry bez jakéhokoli děje (a že jich bylo), a aby toho nebylo málo, ani tady jsem se nevyhnul tzv. politické korektnosti. Hvězdička za kontroverzní klip, Olegova primáta a tvrdě pracujícího uklízeče. (23.06.2018)

Inu, velezajímavý hloubavý film, který na svou hlavní dějovou kostru s několika trochu divně "semirealistickými" až absurdními scénami (letáky v paneláku, zvířecí performance na banketu) věší mnoho podnětných společenských témat a otázek. Ty, satiricky podané, se vztahují mnohdy k aktuálně progresivně a liberálně evolujícímu Švédsku, ale mají svou univerzálnější platnost pro celý současný Západ. Stejně tak se tyto otázky otírají o umění, milostné vztahy apod., přičemž Östlund stále jaksi osciluje mezi vážným a latentně výsměšným vyzněním. Do toho všeho tu máme silné emoční momenty, které se ale jako by rozprsknou o zeď jakési švédské ledové sterility. (30.09.2022)

// Östlund je zjevně fanda nejen strefování se do společenských trendů, ale i geometrie. Tady mu ten úhel navíc pak sice celou tu satiru maličko rozmělnil, takže ve finále nebyla až tak fatální, jako v Trojúhelníku, na druhou stranu sledováním jedné samolibé figury po celých 140 minut dotáhl vše do neméně tak uspokojivého konce, za což teda klobouk dolů. 9/10 a tenhle tvůrce je mi čím dál tím sympatičtější. (03.09.2023)

Film roku! // Víc než kousavá ironie do uměleckého světa/byznysu je Čtverec ostrou kritikou (zejména švédské) “korektní” společnosti. A to na výbornou. Co situace, to libůstka. Navíc hlavní představitel je nepokrytý pokrytec, o to víc je film sympatický. // Viděno dvakrát, přičemž druhá verze byla výrazně prostříhána (cca o 30 min. kratší). Tu nebrat. // (25.03.2018)