Quills - Perem markýze de Sade

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

Zajímavé, provokativní, neuvěřitelné, oplzlé, nepředvídatelné a plné emocí - to je takový můj portrét, který jsem si o tomto rozporuplném a značně "kontroverzním" snímku představil. Musím uznat, že jde o jeden z nejneobvyklejších filmů, které jsem zatím viděl. Vévodí mu dokonalé herecké výkony Geoffreyho Rushe, Kate Winslet, Michaela Caina a Joaquina Phoenixe a také skvěle navoděné prostředí blázince. Nebýt své velké otevřenosti a přehnanosti, která mi místy bila do očí, tak bych dal 5*, ale dávám dost solidní 4* a musím říct, že mi bude tento snímek dost dlouho ležet na mysli. (17.11.2009)

Vizuálne a kamerovo vynikajúce, nezaostala ani výprava. Snímok je výborný aj po hereckej stránke, pričom vynikli samozrejme hlavne G. Rush, potom J. Phoenix, ale nemôžem zabudnúť ani na M. Caine, ktorý bol v úlohe cynického doktora bez chrbtovej kosti mimoriadne odporný. Postava de Sade sa tu javí veľmi premenlivo a sympatie/nesympatie voči nemu sa v priebehu filmu striedajú a vyvíjajú. Neviem či to bol režisérov zámer alebo nie, ale u mňa to celkom fungovalo. Mám rád ťažko prekuknuteľné a komplikované postavy, a to je aj tento prípad. Vo filme odozneje veľa myšlienok, s niečím sa dá súhlasiť s niečím nie, každý si tu má možnosť vybrať to svoje. Ľutujem hlavne toho konca, posledných pár minút je mierne povedané, poriadne pritiahnutých za vlasy. Prišlo mi to ako odbité a nedôstojné zakončenie. Keby nie toho spackaného záveru, s hodnotením idem ešte vyššie. Ale aj tak ide o dobrú historickú drámu. 70/100 (30.09.2014)

Skvěle, vskutku "filmově" a velice zábavně natočený jakožehistorický příběh, u kterého jsem si až teď, po asi pátém shlédnutí, uvědomil, jak je pomýlený. Nejde o to, že se Francouzi z konce osmnáctého století chovají jako současní Američané - ani o to, že se kněz běžně na veřejnosti prochází s odhalenou hrudí jak nějaký seladon. Nemůžu překousnout, že postava programově vulgárního a všemi opovrhujícího narcistního sadisty je tu představena jako ztělesnění svobody a mučedník, zatímco všichni ostatní jako pokrytci anebo morálně naprosto nestabilní osoby (postava Madelaine je vrcholem - považuje se za "dobrou ženu v životě", přičemž svádí kněze a distribuuje pornografii). Pak jsou tu už jen blázni a svině od podstaty. (nedopsáno) (06.04.2005)

Markýz de Sade patří k autorům, kteří mne nejvíc fascinují. Ne že bych patřil k zažraným čtenářům pornografie, ale jeho stylistická virtuozita, rozpor mezi vysokým stylem, mistrně zvládnutou literární technikou, a neuvěřitelnou perverzností, a také samozřejmě obrovská nápaditost ohledně vymýšlení úchylností, je přinejmenším zajímavý. Je mi nesmírně líto, že zarytí filmožrouti mohou jeho pozoruhodné dílo mimo mnoha různě špatných béčkových pornofilmů poznat jen v nudné a příšerně aktualizované Pasoliniho adaptaci. I když s atmosférou jeho románů, úchylnou i precizní, se můžete zčásti seznámit v tomto filmu. Fiktivní příběh o smrti markýze v blázinci je sice notně zamerikanizovaný a silně překombinovaný, ovšem na americké poměry poměrně odvážný (skoro nekrofilní scéna mezi Madleine a Abbém). Celá řada vynikajících scén (mně se nejvíc líbila ta, kde markýz "filtruje svou povídku přes mozky bláznů" a pak ta, kde hraje doktorovi svou pornografickou satiru na něj samotného) a nesmírně charismatický Geoffrey Rush (mimochodem, Sade vypadal reálně jako něco mezi Steve McQueenem a Klementem Gottwaldem, ovšem tento film je těžce fiktivní) a sympaťák Michael Caine v roli doktora, který má pana de Sade vyléčit, ovšem ne tolik, aby nemohl psát, protože jeho úchylnými povídkami celý blázinec vlastně vydělává. Líbilo se mi vylíčení prostředí blázince, stejně jako perfektně vybrané a parafrázované úryvky ze Sadovy prosy (mimochodem, tvrzení ze zajímavostí, že "všechna Sadeho práce zde prezentovaná byla ve skutečnosti napsána scénáristou Doug Wrightem" je, bez ohledu na to, že to je špatně přeložené, pravda jen napůl - konkrétní formulace sice napsal scénárista, všechny ale dějově vycházejí ze situací ve skutečných markýzových dílech - ono je taky v oblasti pornografie u markýze dost těžké střelit vedle, když potřebujete nějakou zvrhlost), které jeho dílo víceméně charakterizují. Trochu mne štve, že film činí Sadeho život stravitelnější, stejně tak mne štve vložení několika romantických vedlejších příběhů a degradace postavy Renée (markýzova manželka), ale vzhledem k tomu, že tento film skutečně vystihuje jen velmi mírně odbarvenou ((tím nemyslím blond, ale opak od přibarvenou) atmosféru reálné markýzovy tvorby to jsemm ochoten odpustit. A to je ve filmu nejdůležitější. Navíc, vím, že je to můj nezvyk, ale už dlouho se mi nestalo, aby mne dvouhodinový film nenudil, což je nutné taky přičíst k dobru. (10.09.2009)