První člověk

Je to můj problém, ale prostě jsem se nudil. Bylo to na mne příliš technické a vesmírné záběry mi přišly nekonečné. Vždy když jsem dlouhé minuty čuměl na roztřesené kontrolky, tak jsem fakt chcípal. Rodinná linka mi nevadila, ale ta jeho žena mi přišla divná. Hodila by se mi třeba do Osvícení. Nejvíc se mi líbila hudba. Prostě mi více sedí styl do detailu vymazlené Gravitace, mysteriózního Interstellaru, nebo divácky přístupnějšího Apolla 13, než tento "špinavý," zádumčivý přístup. (15.10.2018)

Pro mne až moc inspirované ba okopírované z Interstellar, což bylo spíše na škodu. Neustále střídání záběrů do tváře většinou s opakujícím se výrazem a statického záběrů z kamery na křídle/trupu, kdy často chybí celkový záběr. Bylo to místy až únavné a podobně únavné mi to přišlo provedení i v Interstellar. Osobní rovina života Neil Armstronga ani zbytku posádky taky žádný pořádný zásah nepřinesla i přes tu rodinnou tragédii. Spíš zklamání a průměr, ke kterému už se znovu nevrátím. To Interstellar mne k návratu donutil, ikdyž ani z něj odvářený nejsem. 50% (26.10.2018)

Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Pod dokonalým povrchem nečekaně banální "sdělení" o tom, že ženy astronautů trpí a že nejlepší astronauti jsou ti, jejichž emocionální projevy se nejvíce blíží strojům. Výjinečné jsou scény z letadel a raket, jejich střihové a zvukové řešení, kdy je vše zabíráno z perspektivy Armstronga, protáčející se číslice na přístrojích, ven vidíme jen malým okénkem - bohužel ale kromě finální cesty na Měsíc, která je naopak řešena "normálně epicky" a film v této fázi už příliš spěchá, uvědomujíce si, že diváci už sedí v kině přes dvě hodiny. Rezonovaly ve mě jen Armstrongovy reflexe smrti, vrcholící Kennedym v televizi, to bohužel ale není ústřední linie vyprávění. Měli vsadit víc na filosofii, než na emoce. (11.10.2018)

(50%) Viděno v kině. Tak já teda nevím, ale mě to moc neoslnilo. Životopisně je to asi v pořádku, žádná chybka v ději, žádná nelogická díra, ale tak jako tak mě to moc nebavilo. Ve své podstatě se tomu moc vytknout nedá. Scény v raketě, pokusy vyletět, výhledy v kosmu – to vše bylo natočeno dost realisticky a i jsem byl docela napjat. Jinak nebylo moc o co stát. Hudba byla taková nevýrazná. Hlavní hrdina Ryan Gosling byl dobrý jako vždy, roli Armstronga zvládl dobře i když to také nebylo ono. A vedlejší postavy ? Ty už mě vůbec nebavily. Rodinné části a veškerá ta vata okolo – to už mě vůbec nebralo. Celé to bylo takové moc chladné a nezaujaté. Finále bylo ale dobré a jsem rád, že to nebylo vůbec přehnané a přeakčnělé. Divné, nedokážu to ať už subjektivně nebo objektivně kritizovat, ale i tak jsem čekal o něco více. Průměr. (26.10.2018)

Tři filmy, tři důvody k pokloně. Režisér Damien Chazelle je úkaz a ač mu v mnohém Akademie lehce nadržuje, uznání si rozhodně zaslouží. Nyní dokonale přeskočil do zcela jiného žánru, kdy se výsledek okolo zásadního kroku Neila Armstronga mnohdy odehrává v mrazivém a tichém vesmíru (se skřípěním interiéru rakety) a sám autor používá velmi pomalé a zrnité scény. Celé je to tísnivé a nijak divácky vděčné, takže v kinech se nedají očekávat celé rodiny. Nesází na triky, na velkolepost, dbá na vyváženost. Samotné kosmické výzvy je radost sledovat, ovšem je třeba vyplnit ty dvě a čtvrt hodinky, takže pozemšťané se občas musejí poštěkat, abychom pochopili, jak obtížné to měla astronautova žena Janet. Jenže na mě osobně to příliš nepůsobilo, ačkoliv se oba herci snaží (nevyslovená otcovská bolest ze ztráty dcerky), emoce ale prostě nedorazily. Oceňuji, že výsledek bude zřejmě hodně věrohodný, nemůžu ovšem nezmínit množství známých herců, kteří trestuhodně nedostávají pořádný prostor. Překvapivější stylizaci bych uvítal. (15.12.2018)