První člověk

Damien Chazelle je můj hodně oblíbený režisér a stále do něj vkládám velké naděje. To jen tak na úvod. First Man je pro mě od něj nejslabší kousek. Přitom kdyby byl celý film jako poslední čtyřicetipětimutovka, tedy strhující, pečlivě seřízená labužnická hudba Justina Hurwitze, která tomu dodává pořádné grády a jednoduše vesmírně okouzlující, byl by to pro mě film roku a v mžiku bych zapomněl na všechny ty Gravitace i Interstellary. Jenže autor scénáře viděl Howardovo Apollo 11 a tak to bylo třeba trošku ozvláštnit, a hodně se tu zabrušuje do tématu rodiny, ztrát přátel i spolupracovníků a vykreslení nerozhodnosti a nejniternější emoce toho pána vepředu, tedy Ryana Goslinga čili Neila Armstronga. A na mě to bohužel nefungovalo. Dokonce jsem se citelnou část filmu už velmi nudil a toužil jsem už konečně po onom slibovaném startu raketoplánu, při kterém jsem věděl, že mladý režisérský talent přímo dupne na plyn. Co se týče technického provedení, je První muž vyloženě ze staré školy, přímo v Nolanově stylu. Je točený na 16ti a 35ti mm film a technofilové si vyloženě vychutnají libovolnou scénu z vesmíru, nejlépe samozřejmě na co největším plátně, přičemž věřím, že v technické kategorii tento před-oscarový snímek pobere zaslouženě vše možné. Já od toho možná čekal něco jiného (je to jako když jdete na psycho film matka! a první hodina je naprosto o ničem), bohužel jsem částečně zklamán a ačkoliv jsem velmi balancoval na hranici tří a čtyř hvězdiček (zejména v závěrečném v aktu), nakonec tomu více přihodit nemůžu a řekl bych, že v televizi to za pár let bude o to horší zážitek, pro každého. (05.10.2018)

Byl jsem trošku skeptický, ale je to film, který by se vidět měl a ve výsledku jsem mile překvapen. S Damien CHazelle je to má první filmová zkušenost jeho tvorba mě doposud příliš nezajímala, ale tímhle filmem si získává mou pozornost. First man je poutavá biografie Neila Armstronga a bylo velmi hezké sledovat jak vše v tomhle zákulisí funguje. Ryan Gosling hraje jako vždy výborně a výlet na měsíc je pěkně vygradovaný i napínavý. Vyloženě jsem se nenudil i přes pomalejší tempo, ale kdybych si měl vybrat z posledních velkých Sci-Fi, co si pustit znova, asi dám přednost Marťanovi a Interstellar. Slušné. 75% (15.01.2019)

„JE TO MALÝ KROK PRO ČLOVĚKA...“ /// Z historie kosmonautiky. Nejsem extrémní fanoušek, takže zůstávám u hodnocení filmu: bavilo mě hlavně „to odborný“. Technicky precizní, příběhově standardní životopis jedný události. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Začínal jsem na projektu Gemini. 3.) Thx za titule „smejch88 a alsy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)

Je moc fajn vidět, že hvězdně obsazená studiová oscarovka může být podána bez samoúčelného emocionálního kalkulu, spoléhajíc výhradně na herce, formální preciznost a takřka geniální režisérský um. První člověk je pocitové drama o jednotlivci, který musel hledět navzdory nepřízním osudu vpřed a nakonec udělal největší krok v historii lidstva. Příběh jednoduchý a postavený na řadě morálních klišé, ale díky komorní subjektivní komunikativnosti (žádné oslavné patriotické chorály během klíčové scény nečekejte) je zároveň osobitý a hodnotný. Přesto v tom ale pořád vidím nenaplněný potenciál. Vykreslení Armstronga jako strojového dříče, který si jednou pobrečí a po zbytek filmu nosí stejný výraz, není zrovna šťastným rozhodnutím (a Goslingův tradičně minimalistický výkon to podtrhává), a scénář se příliš uchyluje do méně zajímavé rodinné zóny na úkor zvýraznění vztahu Armstronga s ostatními kosmonauty - ten film mohl být přenádherným epitafem ztráty bližních pro dosažení vysněného, osud jedince přesahujícího cíle, kdyby se tak nerozkročoval mezi osobní, politické a čistě percepční sféry a kdyby místy tak formálně nedeklamoval svou dramatickou chtěnost. Takhle je to "jen" zajímavě natočené a božsky ozvučené životopisné drama s vesmírným přesahem, který hraje fyzicky možná menší roli, než budete očekávat (což není vůbec špatně). (10.10.2018)

Příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt. Pod dokonalým povrchem nečekaně banální "sdělení" o tom, že ženy astronautů trpí a že nejlepší astronauti jsou ti, jejichž emocionální projevy se nejvíce blíží strojům. Výjinečné jsou scény z letadel a raket, jejich střihové a zvukové řešení, kdy je vše zabíráno z perspektivy Armstronga, protáčející se číslice na přístrojích, ven vidíme jen malým okénkem - bohužel ale kromě finální cesty na Měsíc, která je naopak řešena "normálně epicky" a film v této fázi už příliš spěchá, uvědomujíce si, že diváci už sedí v kině přes dvě hodiny. Rezonovaly ve mě jen Armstrongovy reflexe smrti, vrcholící Kennedym v televizi, to bohužel ale není ústřední linie vyprávění. Měli vsadit víc na filosofii, než na emoce. (11.10.2018)