První člověk

Damien Chazelle je můj hodně oblíbený režisér a stále do něj vkládám velké naděje. To jen tak na úvod. First Man je pro mě od něj nejslabší kousek. Přitom kdyby byl celý film jako poslední čtyřicetipětimutovka, tedy strhující, pečlivě seřízená labužnická hudba Justina Hurwitze, která tomu dodává pořádné grády a jednoduše vesmírně okouzlující, byl by to pro mě film roku a v mžiku bych zapomněl na všechny ty Gravitace i Interstellary. Jenže autor scénáře viděl Howardovo Apollo 11 a tak to bylo třeba trošku ozvláštnit, a hodně se tu zabrušuje do tématu rodiny, ztrát přátel i spolupracovníků a vykreslení nerozhodnosti a nejniternější emoce toho pána vepředu, tedy Ryana Goslinga čili Neila Armstronga. A na mě to bohužel nefungovalo. Dokonce jsem se citelnou část filmu už velmi nudil a toužil jsem už konečně po onom slibovaném startu raketoplánu, při kterém jsem věděl, že mladý režisérský talent přímo dupne na plyn. Co se týče technického provedení, je První muž vyloženě ze staré školy, přímo v Nolanově stylu. Je točený na 16ti a 35ti mm film a technofilové si vyloženě vychutnají libovolnou scénu z vesmíru, nejlépe samozřejmě na co největším plátně, přičemž věřím, že v technické kategorii tento před-oscarový snímek pobere zaslouženě vše možné. Já od toho možná čekal něco jiného (je to jako když jdete na psycho film matka! a první hodina je naprosto o ničem), bohužel jsem částečně zklamán a ačkoliv jsem velmi balancoval na hranici tří a čtyř hvězdiček (zejména v závěrečném v aktu), nakonec tomu více přihodit nemůžu a řekl bych, že v televizi to za pár let bude o to horší zážitek, pro každého. (05.10.2018)

Z Prvého človeka urobil režisér hraný dokument. Rozhodne znovu nešetrí údajmi zobrazujúcimi aj konkrétne dni, čo si rovnako nejde na prvú dobu zapamätať. Vlastne sa z toho stal už taký nešvár, ktorý určite nielen mňa už prestáva v životopisných projektoch baviť. Všetko navyše potreboval natiahnuť na dve a pol hodiny, pretože z nejakého dôvodu si scenáristi usúdili, že bude najlepšie začať s rozprávaním už v roku 1962, kedy sa všetko pomaly rozbiehalo. Prvý človek by bol zrejme oveľa pútavejší ako krátkometrážny počin. Armstrongov naučený výraz absolútneho pokoja a navonok potláčaných emócií pôsobí príliš chladným a psychopaticky zlovestným dojmom. Neľahkej úlohy sa zhostil Ryan Gosling, ktorý po väčšinu filmu robí prakticky len psie oči a melancholické tváre značiace vnútorný strach a utrpenie, ktoré sa v sebe hlavný hrdina rozhodol potláčať. Protipólom k zdanlivo vyrovnanému a stoickému Armstrongovi je jeho večne vynervovaná žena v podaní Claire Foy, ktorá je najlepšia na tých miestach, kde jej bolo dopriate zvyšovať hlas. (19.11.2019)

Zatímco předchozí snímek Damiena Chazella La La Land oslovil prakticky celou Ameriku (zisk šesti Oscarů není pro mladého režiséra vůbec běžné), jeho další projekt První člověk narazil. Ani ne tak nekvalitou - na to je látka o Neilu Armstrongovi příliš silná -, ale z ideologických důvodů. Všelijakým politickým "pseudovlastencům" totiž nebylo po chuti, že je První člověk především silné rodinné drama a hodně depresivní záležitost. Na Chazellův snímek se nedívá úplně snadno, zvláště když jste nuceni společně s Neilem Armstrongem projít si těžkým životním peklem, než spolu s ním stanete na měsíčním povrchu. O to více si pak uvědomíte, že všechny tyhle vesmírné projekty 60. let minulého století byly jednou velkou sérií nejistot. Díky tomuto přístupu se můžeme plně ponořit do atmosféry daného období a sledovat náročné proces, který slavné události teprve předcházel. Ryan Gosling v roli Neila Armstronga exceluje a Claire Foy tu též předvádí fantastický výkon. Chazellův dvorní skladatel Justin Hurwitz potvrzuje své kvality i bez svého milovaného jazzu. První člověk je mistrovským dílem, aniž by k tomu potřeboval onen typický patos, který se u podobných látek běžně vyskytuje. Za to patří Chazellovi velký dík a "pseudovlastencům" velký výsměch. (05.02.2023)

"Nemám teplou vodu, světlo ani hajzl, ale Bílej je na Měsíci." Obvykle mám problém najít se svými barevnými, a v současný době nám nadřazenými, bratry společnou řeč, ale tady si možná dovolím i souhlasit. Nicméně tohle je o úžasném dobrodružném dobývání vesmíru plném pozitivní energie. Tedy podle mě by to tak mělo být, ale není. Místo toho jsou tu samá rodinná traumata, pohřby, patriotismus, technický problémy a kamera v rukou epileptika. To mě hodně nebavilo. Takže jsem se těšil alespoň na vyvrcholení. Doletí a vrátí se? Nedoletí? To by teda byly nervy, kdybych už někdy něco neslyšel o tom, že nějakej Armstrong na Měsíc doletěl, takže jsem jen s nadějí doufal, že to natočil nějakej konspirační teoretik a bude to mít mnohem zajímavější konec. Nemělo. Alespoň myslím. Prospal jsem ho. (07.06.2021)

Během posledních měsíců jsem konečně dohnal 2001 Kubricka, THE RIGHT STUFF a APOLLO 13, viděl řadu dokumentů na téma NASA/ Měsíc a strávil den návštěvou Kennedy Space Center. Nic z toho mě zdaleka nazasáhlo tak, jako teď tohle. Chazelle to pojal až doku-dramaticky a ultra intimní, vedle legendární mise se soustředí rovným dílem na žal rodinné tragédie, Gosling hraje oscarově a bez opiček, Hurwitzova hudba (opět) nádherná a stěžejní, celá snově realistická pasáž přistání a následně zasazený proslov JFK slzyrvoucí. Je to vlastně celý smutná, krutě dojímavá podívaná a emoce tu dosahují level (podobně velmi lidsky vzatý) INTERSTELLAR. Místy a v součtu geniální, kus umění. S*ru na nějaký absurdní američanský breky o "unpatriotic" nezapichování vlajky, já 3x kino a film roku 🚀🌙 (A doufám, že se lidstvo ještě za našeho života rozhýbe - i bez motivu válečné paranoie - k posunování naší vesmírný hranice.) (25.10.2018)