Cuki ga kirei

Dospěle vyobrazena láska dvou dospívajících, přičemž děj nestojí na zbytečném oddalování jejich vstupu do vztahu a ničeho kolem toho. Jsou to sice dvě zakřiknuté dušičky, nicméně i tak si k sobě poměrně rychle nachází cestu, jenž zůstává už napořád spojená a nic ji nerozdělí. Musím vážně smeknout, protože příběh, emoce i psychologie jsou hodně celistvé a reálné. Obě postavy jsou obyčejní lidé a přesto, že jsou spíše šedé myšky s nízkým potenciálem zaujmout, tak mě vyloženě nenudily. (21.11.2017)

U tohoto anime jsem se nechala trošku nachytat. Přečetla jsem si český obsah a jelikož máme v češtině tak trošku zmatek v překládání middle school a high school, tak jsem čekala romanci dvou (téměř) dospělých lidí. První dojmy tedy nebyly úplně nejpozitivnější a říkala jsem si, jestli mám na nesmělé tanečky dvou čtrnáctiletých dětí okolo horké kaše vůbec náladu. Jenže biasim1 a Hromino napsali tak krásné a nadšené komentáře, že jsem po jejich přečtení musela koukat dál. A jsem moc vděčná, že jsem tak díky nim učinila, protože od druhého dílu mě to vážně chytlo a pouštěla jsem si jednu epizodu za druhou. Vůbec jsem hlavním hrdinům nezáviděla ty nejistoty a strasti, které v tomto věku musejí zažívat. Zavzpomínala jsem, jaké bylo si ve čtrnácti s někým psát a pak se před sebou navzájem při osobním setkání tak stydět, že ani jeden není schopný pořádně promluvit. Akane a Kotarou zažívají velmi reálné (a nikoliv absurdně vyhrocené) problémy a jejich vztah se příjemným tempem vyvíjí. Přes melancholické naladění seriálu (trošku v něm podle mě schází humorná složka, kterou nám ale tvůrci vynahrazují vtipnými speciály po titulcích a jedním dílem navíc - moc doporučuji se na ně podívat, věnují převážně vedlejším postavám), není Tsuki ga kirei ani trošku depresivní a naopak ve mně zanechával samé pozitivní pocity. Funguje to fakt dobře a je to rozhodně jedno z nejlepších romantických anime, jaké jsem za poslední dobu viděla. Ale od nadšených pěti hvězd mě stejně něco drží. Konec mě neudeřil tak silně, abych z něj byla dojatá ještě dva dny po zhlédnutí (dojetí mě opustilo sotva uběhlo pět minut) a občas mi přišlo, že sami hrdinové nevědí, proč s tím druhým vlastně jsou. Co je na něm/na ní tak úžasné? Je to ta její šedomyškovitost, nebo ta jeho ještě šedší šedomyškovitost? Obávám se, že pro mě se jedná o naprosto nezapamatovatelné charaktery (o vedlejších postavách ani nemluvě, mezi těmi září svou osobností akorát Roman). A budu teď sice hodně skeptická, ale mám pocit, že takovéto první lásky, které vzniknou, když toho druhého ještě skoro neznáme a ani pořádně nevíme, co se nám na něm vlastně líbí, nebývají tak silné, jak se nám seriál snaží namluvit. Tsuki ga kirei má být sladkou výjimkou, na kterou se nám příjemně kouká, je konejšivá a plná naděje, ale taky je strašně, strašně moc naivní. (17.05.2021)

Dospělé, příjemné, nikam nespěchající, milé. Člověk si to zapne a kouká, jak se to tam všechno tetelí. Přestože je hlavní hrdinka běžkyně, nikam a od ničeho neutíká, a to je to stydlín! Objekt jejího zájmu je ovšem také stydlín, který sice občas uteče do světa slov, píše nebo čte, ale protože má rád klasiky, jako byl Dazai, nebojí se sám něco podniknout. Běžkyně a spisovatel v pubertálním věku, těsně před střední, spolu začnou tvořit vztah. Kromě toho můžeme sledovat i jejich běžný život, běžné starosti, interakci s rodinou, přáteli a okolím. Široké, pomalé, dlouhé tak akorát. Přestože se mi vzhled postav nijak zvlášť nelíbil, prostředí bylo úchvatné – Kjóto, jejich pokoje, festival, Kawagoe, ... bylo na co koukat. Pokud vám nevadí, že seriál plyne svým tempem, že mu chybí tradiční žánrové klišé, tak se podívejte. I v zimě dokáže zahřát. (26.01.2021)

Nádherný příběh lásky dvou nezkušených lidí, který zahřeje u srdce svou krásnou atmosférou. Přestože to ne vždy bylo naprosto růžové a veselé, tak to na mě jako celek působilo krásně uklidňujícím a hřejivým dojmem. Vše působilo opravdově, jako kdyby to byl skutečný příběh a ne něco, co vzniklo z fantasie nějakého člověka za scénáristickým stolem... Za to klobouk dolů. :-) Poněkud neobvyklý styl animace se mi po chvíli také zalíbil a na některé scenérie byla přímo radost pohledět. :-) Pokud hledáte realistické romantické anime, tak tohle je přesně pro vás. - 100 % (14.09.2017)

Anime, o kterém jsem vždy snil. Nikoli proto, že se odehrává v Kawagoe, kam jsem se hezky najezdil a se kterým mám spojenou celou řadou vzpomínek, ale protože je to nenápadný klenot, který riskantně vsadil vše na jedinou kartu a vyšlo mu to. A tou kartou je uvěřitelnost. Vsadil na to vše: odhodil oblíbená klišé spojená s romancemi na školách, odhodil typické návrhy postav a odhodil jakékoli přehánění, ke kterému prostředí japonské školy svádí. Aby toho nebylo málo, rozhodli se tvůrci soustředit na psychologickou stránku postav a vytvořili zcela vážně laděný romantický příběh z období dospívání, který se ještě k tomu neodehrává na střední, jako tomu bývá u jiných anime, ale už na konci základky. Více riskovat snad už nemohli – jenže světe div se, ono to všechno funguje. Spolu s vhodným hudebním doprovodem a poutavou kresbou se na prostoru pouhých 12 dílů odehrává zcela uvěřitelný příběh, který s každým dílem nepřestává překvapovat svou hravostí, svěžestí, mírou uvěřitelnosti, smyslem pro detail, režisérskou jistotou – a přesto lehkostí, s jakou je vyprávěn. Rozumím tomu, že zejména západního diváka může všechna ta uvěřitelnost až nepříjemně zaskočit: nejsou tu žádní výstřední hrdinové s barevnýma očima či vlasy, postavy se namísto nějakého vzrušujícího dobrodružství zaobírají trapnými školními aktivitami a nudným učením se na přijímačky, nekřičí, neksichtí se, nechovají jako idioti a rodiče a učitelé se zde chovají tak, jak to japonští rodiče a učitelé umí – v dobrém i špatném slova smyslu. Leckomu může jistě připadat vývoj vztahu hrdinů až příliš růžový – to je podle mě však spíše důsledkem sledování jiných anime, kde se v souladu s nepsanou japonskou tradicí musí příběh co nejvíc zdramatizovat a naházet hrdinům co nejvíce klacků pod nohy, aby bylo vidět, kolik si pro úspěch vytrpěli a že si to štěstí musí zasloužit. Tady ty klacky jsou, ale v uvěřitelném množství – a tím se dostáváme na začátek mého komentáře. Opět jsem si tak ověřil hypotézu, že Kiši režírovat anime umí, jen se nesmí jednat o adaptace videoher. Ještě do předposledního dílu to vypadalo na silné 4*, ale konec mě naprosto rozložil a definitivně rozhodl o plné palbě. Opětovné zhlédnutí v budoucnu je zaručeno – a už teď se těším na to, jaké další zajímavé detaily tam objevím. –– Edit: Toto anime mi tak rezonuje v paměti, že zkrátka musí do topky. Nádhera. (20.03.2021)