Nesnesitelná lehkost bytí

Nesnesitelná nuda dívání. Ne že by česká hymna zpívaná Američany neměla své kouzlo, ale mě prostě ten příběh absolutně nezaujal. Nevím, jestli je na vině Kundera sám nebo filmoví tvůrci, každopádně jsem se nevýslovně nudil, naprosto mě to nebavilo a postavy filmu nezajímaly (jak je to ostatně u drtivé většiny filmů o "intimitě"). Shrnul bych to do konstatování že on mrdá kdekoho, oba jsou na sobě svým způsobem závislí a končí špatně, protože takové je umění. (15.11.2006)

Nesnesitelná lehkost bytí je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl. A film je proti ní totálně ubohý, nehledě na to, že ličí Československo v kýčovitých barvách, dosti neodpovídajících ani knize, ani skutečnosti. Naprosté zklamání. Přidávám hvězdičku právě proto, že se cítím hodně neobjektivní kvůli svému hodnocení předlohy - takže si říkám, že to třeba není tak strašné... (05.01.2005)

Tento film jsem viděl jen jednou a už ho nemám v čerstvé paměti. Od začátku pro mne mělo význam, že se jedná o Kunderu, jehož dvě (jiné) knihy jsem kdysi četl a považuji za hluboké a vynikající (shodou okolností jsem obě viděl i jako film). Druhým velkým očekáváním bylo, že Američané natočili film o Čechoslovácích, odehrávající se v Československu, podle předlohy Čechoslováka. A mohu konstatovat, že v prvém ohledu (Kundera) jsem nebyl zklamán (ačkoli konfrontace s originálem by asi nevyzněla pro film nejlépe) a v druhém (Amíci o nás) jsem byl velmi příjemně překvapen. Cítil jsem se v tom "doma". Bylo poznat na celkovém vyznění i na různých drobných detailech, že se tvůrci snažili skutečně autenticky vystihnout prostředí, v němž se příběh odehrává. V různých věcech to samozřejmě neladilo (např. hlavní hrdina nepůsobil zrovna dojmem Čecha), ale tím líp: je to americký pohled, nemá to kopírovat pohled náš. Jen při té scéně ve venkovské hospodě tvůrci dost kýčovitě ujeli. Tady asi chtěli vystihnout "bodrost venkovského lidu" a výsledkem bylo, že jsme se najednou ocitli někde na Balkáně říznutém prvorepublikovou atmosférou. Taky mi v průběhu vadily těžko uvěřitelné drobné "instruktážní" dialogy, které asi mají amerického diváka poučit o politickém pozadí. Dost jsem nechápal z toho prasete, co Landovský s sebou všude tahá, ale to si snad filmaři nevymysleli. Celkově moc hezký film s dosti velkorysou (a zvládnutou!) koncepcí. (24.02.2011)

Svojim spôsobom klasická melodráma, svojim spôsobom atypická melodráma, v ktorej politické pozadie nie je iba podtextom. O románe som nič nepočul, teda ho ani nečítal, čo je pred pozretím filmu výhoda, pretože nepoznáte dej a teda neviete, čo očakávať a nemusíte si porovnávať filmové obrazy s tým, čo ste si vytvorili v hlave. Film sa zaoberá vzťahom dvoch ľudí s odlišnými povahami a videním sveta, na ktorom metaforicky porovnáva "slobodu" vo vzťahu a "slobodu" v represívnom politickom režime, lásku k žene, ktorej voľnomyšlienkársky človek nedokáže byť verný a lásku k vlasti, v ktorej nedokáže byť človek slobodný, vlasti "slabochov". Pre mňa je to hlavne film o tom, ako nájsť vnútornú slobodu v takomto režime a ako nájsť šťastie v láske sebauvedomením a kompromismi. Keď Tomáš našiel svoje malé šťastie vo svojej vlasti, našiel ho aj v manželstve. (14.11.2012)

Asi je pravda, že literární Kundera si s filmovým jazykem moc nerozumí. Beru tenhle film spíše jako vyjádření se západu k problémům východu přes jejich vysoce kvalitní umělecké dílo. Reálie fungovaly v podstatě docela bezchybně (nelepší byly dobové záběry ze srpna 1968 spojené s těmi filmovými), erotika fungovala asi tak na tři hvězdičky :-) A závěr mě dojal. A docela by mě zajímalo, jak by dopadly moje velice, velice oblíbené Směšné lásky, převedené do audiovizuální podoby. (10.01.2007)