Najal jsem si vraha

Sociálno kritická satira o zamestnancovi Kráľovských vodární, ktorý prijde o stereotypnú prácu a v zúfalstve z ničnerobenia si za posledné peniaze najme zabijaka, ktorý ho má v nestráženej chvíli šetrne odpraviť. Ale nanešťastie sa zaľúbi. (Len tak na margo ... zabijak je tuhý fajčiar.) Táto Kaurismäkiho proletárska pecka poslúžila ako inšpirácia napr. pre tento odvar. Technická poznámka: Doposiaľ jediný Akiho film, ktorý ČT uviedla vo Filmovom klube s dabingom. A celkom slušným.(1.2.2005) (01.02.2005)

Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku... (11.05.2010)

Určitě je to dobrý film, bohužel mě ale neoslovil tolik, jako Kaurismäkiho finská tvorba. Ta kombinace angličtiny a Londýna mi bohužel moc nesedla a nepřišlo mi to ani tak zábavné, jako jiné Kaurismäkiho snímky. Samotný námět o postavě, která chce ukončit svůj život a zaplatí si na to nájemného vraha, je podle mě úžasný, ale to zpracování mi bohužel přišlo nepříliš povedené, a na to, že to má jen 79 minut, se mi to subjektivně docela vleklo. Celkově myslím, že z té látky šlo dostat mnohem víc, takže za mě spíše jen slabší dojem. (11.05.2020)

Smrtelná nuda. Ne každá kavka je Franz. Absurdní a osudové málo, blbé hodně, bohužel dobře natočené. Kamera a detaily pěkné. Postavy ploché, neuvěřitelné, herci příšerní a z ohavnosti "osudové ženy" jsem málem vrhnul. Tohle si ke mě sednout při mých suicidálních myšlenkách, tak nepotřebuji ani vraha :) Velmi doufám, že se jedná o nejslabší Kaurismaekiho počin. 60% (28.07.2014)

Prekonané, ale aj takmer po štvrť storočí nefalšovane rázovité. Úsporný režim objasňovania pretrváva, singulárny rukopis zostavovania záberov taktiež a recesistický tón je vyladený do čiernejšieho-náramne ladne trúchliveho znenia, v ktorom prevažuje unavenosť z pátrania po bytostných východiskách zunovaného úradníka na podklade netypizovaného vtipkárčenia. Odťažitá asimilácia filmu-noir, detektívky i sociálnej drámy, vlastne také previazanie neďaleko od seba vzdialených žánrov, ktoré sú tu uhľadene predvádzané ako "corpus delicti" ich harmonickosti. (24.10.2010)