Najal jsem si vraha

Přiznám se, že tento Kaurismaki mne překvapil více než příjemně. Zpočátku to vypadalo jako něco mezi komedií a parodií, ale mýlil jsem se. Z dost neobvyklé zápletky vytěžil Kaurismaki maximum. Sociálně laděné drama lidí z okraje společnosti mírně "střihnuté" gangsterkou i tragikomedií podané v pochmurném duchu a přesně ve stylu jak on velice dobře umí. Opět je zde přistěhovalecký motiv (podobně jako v "Le Havre"), ale zdaleka není tím hlavním. Nijak košaté dialogy, ale ty, které děj přináší, jsou opravdu výstižné a jedinečné. Vynikající Jean-Pierre Léaud v hlavní roli (to co předváděl v mladším věku u Truffauta zdaleka nezapomněl - ba právě naopak). Mix absurdní gangsterky a vztahové romance opravdu přináší situace jak komické, tak i melodramatické a Kaurismaki umí stále překvapovat. Zpěvák z "The Clash" v roli barového zpěváka, netradiční a dost zajímavý "záporák", šansoniér Serge Reggiani v zajímavé roličce a miniroličku si "střihnul" i sám režisér. Opravdu moc příjemné pokoukání včetně mnoha námětů k zamyšlení. (04.10.2017)

Typický mile prkenný Kaurismäki. Chvílemi ta neskutečná naivita formální i obsahové stránky funguje úžasně, jindy padá do nudnější polohy, která je spíše průměrná. Příběh je krásně absurdní a hlavní truffautovský hrdina dokonale nepřirozený. Bohužel, jak už tomu u Kaurismäkiho snímků bývá, úvodní půlhodina je o level zábavnější, než zbytek filmu. 6/10 (21.06.2017)

Tak to je můj pátý Akiho film a po Le Havre ho zatím řadím hned na druhé místo. Jako téměř v každém jeho filmu, ani tady se moc nemluvilo, nebylo zapotřebí geniálních hereckých výkonů a přesto jsem byla nadšená. Skvělé drama prošpikované černým humorem ala: "Koukni se na tu pěknou sklenku, chce umřít? Kdepak." I když teď se s tou genialitou trochu opravím, Jean-Pierre Léaud byl senzační. Akiho režijní rukopis se mně začíná dostávat silně pod kůži. (02.12.2012)

Já bych rád dal 5*, protože to bylo vtipné a příběh se mi taky líbil, ale to by to muselo být trochu svižnější. Místy to na mě působilo poněkud utahaně. Tak jako tak se Kaurismäkimu povedlo natočit další dost dobrý film, kterému k dokonalosti nechybělo málo. Ten film funguje, líbily se mi už úvodní záběry (třeba ten v jídelně je skvělý), herci tu hrají skvěle, je to i vtipné, díky tomu, jak zde až zábavně ten prvek sebevraždy působí. Kaurismäki mě zatím žádným svým filmem nezklamal, takže společně s Fellinim a Wendersem usiluje o místo v mojí TOPce režisérů. Silné 4* (08.10.2019)

Když jsem šel do kina na tenhle film v rámci Projektu 100, náhle jsem si uvědomil, že jsem neviděl jediný film Akiho Kaurismäkiho. Trochu se mě zmocnily obavy, zda to bude koukatelné, ale film samotný mě naprosto odzbrojil. Lehký humor jinak ponuře laděného snímku dává divákovi nahlédnout do kuchyně tohoto finského režiséra, který mu pak nabízí odkazy světové klasiky jako Nosferatu či vědomě zneužívá režisérské majstrštyky pana Hitchcocka. (03.03.2010)