Najal jsem si vraha

Typický mile prkenný Kaurismäki. Chvílemi ta neskutečná naivita formální i obsahové stránky funguje úžasně, jindy padá do nudnější polohy, která je spíše průměrná. Příběh je krásně absurdní a hlavní truffautovský hrdina dokonale nepřirozený. Bohužel, jak už tomu u Kaurismäkiho snímků bývá, úvodní půlhodina je o level zábavnější, než zbytek filmu. 6/10 (21.06.2017)

Když jsem šel do kina na tenhle film v rámci Projektu 100, náhle jsem si uvědomil, že jsem neviděl jediný film Akiho Kaurismäkiho. Trochu se mě zmocnily obavy, zda to bude koukatelné, ale film samotný mě naprosto odzbrojil. Lehký humor jinak ponuře laděného snímku dává divákovi nahlédnout do kuchyně tohoto finského režiséra, který mu pak nabízí odkazy světové klasiky jako Nosferatu či vědomě zneužívá režisérské majstrštyky pana Hitchcocka. (03.03.2010)

Můj třetí pokus o Akiho Kaurismäkiho. S tímhle pánem to asi dohromady nikdy nedám, minimálně skrze jeho filmy a podivný smysl pro humor ne. Nechal jsem se přesvědčit nadšenými uživatelkami z diskuze o francouzské kinematografii a na doporučení zhlédnout tento film. Ale žádná sláva se nekonala, téma náhlého vyhazovu ze zaměstnání je sice nesmírně nadčasové, nicméně o tematicky zajímavý film se ve výsledku dle mého názoru příliš nejedná. Působí na mne vyprázdněným dojmem: průměrné dialogy, dlouhé mlčení, statické záběry, schválně natahované scény, minimum napětí... a s výjimkou dvou neúspěšných pokusů hlavní postavy o sebevraždu žádné momenty k zasmání či alespoň pobavení, což vzhledem k tomu, že mělo jít o komedii, je v kombinaci s nudným dějem asi to nejhorší. Na předchozích dvou komedií od AK se mi líbila černobílá kamera a hudba, zde Aki točil v barvách, zbyla tedy ta hudba, kterou šlo poslouchat. Ač přiznám se, taky nepobírám, proč okamžitě po sebevraždě jedné z hlavních postav na konec přišla tak veselá odvazová písnička. Šlo se dívat i na Léauda v hl. roli, nepředstavitelně horší bylo poslouchat jeho angličtinu se šíleným přízvukem (bez ohledu na to, že v roli cizince mohlo jít o záměr). Uznávám, že své osobité umělecké kvality to má, chvílemi na mne ta podivná atmosféra dokázala působit, ale jinak se asi bez cinefilních skvostů podobného ražení dokážu obejít. A mimochodem, i ta rádoby "femme fatale" působila na mě absolutně nepřítažlivě. 40% (22.08.2020)

Určitě je to dobrý film, bohužel mě ale neoslovil tolik, jako Kaurismäkiho finská tvorba. Ta kombinace angličtiny a Londýna mi bohužel moc nesedla a nepřišlo mi to ani tak zábavné, jako jiné Kaurismäkiho snímky. Samotný námět o postavě, která chce ukončit svůj život a zaplatí si na to nájemného vraha, je podle mě úžasný, ale to zpracování mi bohužel přišlo nepříliš povedené, a na to, že to má jen 79 minut, se mi to subjektivně docela vleklo. Celkově myslím, že z té látky šlo dostat mnohem víc, takže za mě spíše jen slabší dojem. (11.05.2020)

Kafkovsky absurdní, to je první věc co mě napadla nezávisle od oficiálního textu distributora. Na začátku chvíli trvalo než jsem si zvykla na pomalé minimalistické tempo vyprávění, místy bez naprosté absence hudby(muzika, většinou jazzová se tam objeví jen když zní někde z rádia, nebo jako vystoupení v hospodě), ale už první černohumorné pokusy o sebevraždu hlavního (anti)hrdiny mě pobavily a další události jako skrývání se před najatým vrahem nebo seznámení s pouliční květinářkou už mě spolehlivě vtáhly do děje.Dialogy mezi Henrim a Margaret se svojí osudovostí pohybují až na hraně parodie a ostatně nadsázka se jako dlouhá nit táhne celým filmem,at' už se to týká příběhu nebo i samotných postav. Moje první seznámení s Aki Kaurismäkim dopadlo nadmíru dobře a rozhodně se nebudu v budoucnu bránit dalším jeho snímkům. (09.02.2013)