Odnikud

Únavne pôsobiace posolstvo o pravicovom extrémizme, ktoré sa dočká zaslúženej odplaty. Odplaty, ktorá by nenastala, ak by justičný systém fungoval. Poukázanie na nedostatky súdnej moci, ktorá obsahuje množstvo kľučiek pracujúcich v prospech skutočných páchateľov, je fajn. Zvyšok je príbehová vata, hrajúca na strunu europolitiky, prijímajúcej všetky náboženské menšiny a odsudzujúcej xenofóbiu a rasizmus voči islamským komunitám. (17.06.2020)

Tak nám Fatih Akin nakrútil najpriamočiarejší a najkomerčnejší film kariéry (aspoň podľa toho, čo so od neho doposiaľ videl). Inými slovami tu máte klasickú revenge story, ktorá sa až tak extra nelíši od tých najklasickejších revenge stroies pre najširšie publikum. Všetko by sa to samozrejme v realite odohrávalo odlišne, v zásade si myslím, že z celého súdneho procesu by sa dala urobiť aj trojhodinová napínavá súdna dráma s viacerými zvratmi. Takto predovšetkým v tejto na rýchlo zbúchanej prostrednej pasáži pôsobia všetci ako mierne, až pokročilo retardovaní a ako by to chceli mať hlavne rýchlo za sebou. Najväčším kladom tak nie je Akinove poukazovanie na problémy, ktoré sú každému jasné, ale postupné vciťovanie sa do hlavnej postavy, čo je ale viac zásluhou Diane, než priemerného scenára. Koniec potešil. (07.10.2018)

Pri bombovom útoku prichádza Katji (Diane Kruger) o manžela a syna. Aktuálna téma o terorizme, o dierach v súdnictve a o potrebe katarzie, po prežití osobného pekla. Celý flm je postavený prakticky na výkone Diane, ktorá hrá maximálne precítene a nie je jej čo vytknúť. Napriek tomu, že podobné témy boli vo filmoch už x-krát zachytené, Diane svojou osobnosťou robí zo snímky celkom nový zážitok. Divák preciťuje každú jej trpkú emóciu. Pokiaľ ste pripravený podstúpiť smrť svojho partnera a dieťaťa, následne sa súdiť o potrestanie páchateľov a zároveň sa s celou to temnotou, ktorá napadla každú bunku vášho tela, svojím spôsobom vysporiadať, tak choďte do toho. Pretože to vsetko budete zažívať spolu s ňou. (29.04.2019)

Diane Kruger herecky excelentní, ovšem i přes to mě film zas tak neoslovil. Ačkoli jsem o něm předem věděl minimum, spousta věcí mi tam přišla předvídatelná (například jsem věděl s jistotou, že soud obviněné uzná nevinnými - mimochodem nevím, jak moc je spoiler toto sem napsat, když distributor v pohodě v anotaci vyzrazuje, že Katjin manžel a syn zahynou, což mi osobně přijde stokrát horší; jinak sekvence u soudu mi na tom filmu asi přišla nejzajímavější). Problém jsem měl asi s těmi postavami - neviděl jsem tam nikoho sympatického. U Katji jsem nechápal, co na svém partnerovi viděla, u něj mi vadila jeho kriminální minulost, a u strůjců výbuchu jsem postrádal nějaké objasnění jejich motivace nebo zázemí (kromě toho, že se hlásili k Hitlerovi, o nich film v podstatě nic jiného nesděluje - film je tak nazírán primárně z pohledu Katji, která se zdrcena svou ztrátou chová tak jak se chová; a člověk jako já se u toho nemůže zbavit dojmu, že kdyby si našla někoho "normálního", mohla být toho všeho ušetřena - prostě začít si v Německu s Turkem s kriminální minulostí a u toho fetovat snad ani nemohlo skončit jinak než špatně). Nesednul mi ani závěr filmu - osobně by mi přišlo zajímavější, kdyby buď v krásných řeckých lokacích prošla vnitřní proměnou a viníkům odpustila, respektive se smířila se svou situací, nebo kdyby se vrátila domů na žádost svého přítele/právníka, a vedla dál soudní bitvu o spravedlnost. Takto mi přišlo, že ten film prostě strašně tlačí na pilu a snaží se dostat diváky na svou stranu, což jen potvrdily titulky v závěru, které film zasazují do současných německých reálií a které naplno odhalují, s jakým záměrem byl ten film natočen ("Mezi roky 2000 až 2007 v Německu Národní socialistické podzemí zastřelilo devět přistěhovalců, policistku a spáchalo bombové útoky. Jediný důvod jejich útoků byl ten, že oběti nebyly Němci."). (23.08.2018)

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)