Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHrají:
Marjana Spivak, Alexej Rozin, Matvej Novikov, Vladimir Vdovičenkov, Anastasija Stěžko, Andris Keišs, Polina Aug, Jevgenija Dmitrijeva, Marina Vasiljeva (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Žeňa a Boris procházejí bolestným rozvodem. Pohromadě je drží už jen poslední starost, prodej bytu, jinak si oba zařídili nový život po svém. Žeňa si našla staršího bohatého muže, Boris čeká dítě s kolegyní z práce. Jejich dvanáctiletý syn Aljoša je spíš přítěží. Nestojí o něj ani jeden, jako by jim připomínal vlastní selhání. Neprojevují mu náklonnost, zdá se, že toho nejsou ani schopni. Všechno se změní ve chvíli, kdy Aljoša zmizí. Náhlý pocit prázdnoty dožene oba rodiče k pátrání nejen po vlastním synovi, ale i po kořenech vlastního emocionálního chladu. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (179)
Uznávaný režisér Andrej Zvjagincev natočil syrově drsnou a nekompromisní výpověď o povrchní době, v níž žijeme. Kdyby milenecké páry nelepily vztahy dětmi a pořídily si je až po důkladné rozvaze a opravdu z lásky, nemuselo by tak často docházet k úděsným situacím, které popisuje tento film. Přitom nejde pouze o vhled do problematiky ruské společnosti, ale k podobným vztahovým blamážím dochází všude na světě, ani naše země není žádnou výjimkou. Kromě velmi sebejisté režie a vtahující kamery snímek zaujme i nadmíru přesvědčivými výkony typově skvěle obsazených představitelů stěžejních rolí a nesmírně intenzivní hudbou. (85%) ()
Zvjagincev je momentálně nejopěvovanějším ruským filmařem a dalo by se vlastně říci, že i předním evropským tvůrcem. Jeho filmy tradičně naplňují sekce předních filmových festivalů a získávají ta nejvýznamnější filmová ocenění. Zvjagincev podává skrze své filmy často velmi nekompromisní a nepříjemnou sondu do ruské společnosti a jinak tomu není ani v případě Nemilovaných. Zde se dotýká témat jako neefektivnost státních složek, problémy tradiční rodiny v dnešním světě z pohledu tradičního náboženství nebo například podsouvané téma závislosti na mobilních telefonech (respektive sociálních sítích). Což o to, témata jsou to velice zajímavá a zpracování je na vynikající úrovni, především kameru musím pochválit. Jenže Zvjagincevovo tempo všem nutně nemusí sednout. Precizní dlouhé záběry, zajímavé kamerové průhledy a velmi pozvolné tempo. Takže záleží, jak Vám v daném rozpoložení sedne jeho styl. Mně tentokrát nesedl, to ale neznamená, že by se jednalo o průměrný film. Ba naopak. ()
Nejchladnější film letošního roku, myslím tím emočně. Chlad byl v Nemilovaných cítit v každé scéně, mezi manželem a manželkou, mezi policií a rodiči, i mezi rodiči a dítětem. Vlastně v celém filmu bylo jen utrpení, krize, hledání a navíc natočeno v pěkně pomalém tempu, at´ si divák pošmákne. Fuj, to byla ale těžkopádná paráda. ()
Skvělý film pro všechny, kdo mají chuť na ponurost, šero a depresi. Rozpadající se vztah dvou lidí a kdesi úplně mimo ně žije dvanáctiletých chlapec. Zdá se, že ti dva se neměli nikdy potkat a malý se neměl nikdy narodit. Oba si budují nové životy, které budou konečně o něčem, možná i o lásce. Chlapec ale nečekaně zmizí a jeho rodiče teprve teď poznávají, o co vlastně přišli. Za tu dokonalou hloubku a temnotu dávám plný počet. ()
Od symbolismu se Zvjagincevova imaginace během let překlopila v až nesnesitelně doslovný naturalismus. Příležitostná zajiskření čehosi nečekaného jako by nyní jen utvrzovala v povrchnosti celé existence. Jako Emile Zola se i tento pozdně moderní režisér zamiloval do popisování a jako dávný francouzský romanopisec i on vědecky vykládá, jak se z lidské existence prosáklé egoismem, konzumerismem a prostředečností rodí odcizení. Nic nového pod sluncem. I ten nejpovrchnější divák ale může ocenit, jak rafinovaně a mnohotvárně tuto pozdní fázi civilizace Zvjagincev vyjadřuje. A jak demokraticky: dostane se na každého… Pro jednoho je tu napětí, pro druhého erotika, pro třetího technicistní džungle sociálních sítí prorůstající setrvačně tepajícími organismy nebo kriticky státních institucí v postkomunistickém Rusku. – Ale abych jen nekritizoval, druhá polovina filmu – po nekonečné, vyprázdněné expozici, polopatické a na umělecké dílo příliš pravdivé – má spád, který by mu mohla závidět nejedna detektivka. Na druhou stranu – zajímá ještě diváka, co se s chlapcem stalo? Nebo jen hledá klíč k jinotaji, který si jej přitáhl a který – doznávám – doslovuje skvělý záběr na krkavčí Žeňu v dresu s nápisem Russia na trenažéru. Tato alegorie Ruska, žena běžící jako krysa v kole, doslovuje dějiny ruské mentality i předznamenává zkázonosnou vyprázdněnost budoucnosti té velké smutné země. – Za dočasné uzavření režisérského příběhu Andreje Zvjaginceva vděčím Edisonline a jen lituji, že tato platforma nezpřístupňuje svým pravidelným uživatelům jeho podstatně důležitější filmy Vyhoštění a Návrat. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel v Moskvě. (SONY_)
Reklama