Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Mauri SuménHrají:
Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Vesa Vierikko, Reijo Taipale, Silu Seppälä, Outi Mäenpää, Marja Packalén, Richard Reitinger, Helka Viljanen (více)Obsahy(2)
Hrdinka toužící po lásce a osud, který nepřeje romantickým snům. V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? – Nejspíš v nějaké továrně. – A kdo je tam vyrábí? – Snad nějaké děvče. – A kam jde děvče po práci? – Možná domů. – Co na něj doma čeká? – Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo." (Česká televize)
(více)Recenze (104)
Fínky na krásu nezomierajú a napriek veľkým sympatiám k fínskemu národu je ich reč veľmi ťažko počúvateľná, v podstate horšie sú na tom už len naši južní susedia. Aj preto som privítal fakt, že tento film sa vezie presne v duchu tej povahy ľudí od tisícov jazier. Málo dialógov, skoro nikto sa s nikým nerozpráva, všetko je založené v podstate len na pár vetách a hudbe v pozadí. Extrémne vysoké hodnotenie tohto filmu som však nepochopil. Jedinou výhodou je, že nemá ani hodinu a štvrť. Nedám sa zlákať stádom a stojím si za svojím názorom, že film ma nebavil a podľa mňa nebavil ani väčšinu z tých 5-hviezdičkových chorálov, ale mnoho ľudí sa bojí ísť proti prúdu, čo vidíme aj dnes na koronakríze. ()
Tento tradične mĺkvy príspevok do Kaurismäkiho Proletárskej trilógie ma dostal asi najmenej (vrcholom je pre mňa Ariel, možno i preto že som ho videl ako prvý), asi najmä pre najmenšie množstvo životného optimizmu medzi riadkami. Ten mám na Kaurismäkiho tvorbe najradšej - vieru že aj keď je život napiču, všetko v závere nejak zapadne na miesto. Naproti tomu dievča zo zápalkárne je esteticky i obsahovo síce rovnako sugestívne, avšak chladnejšie, krutejšie, pripomínajúce skôr antickú tragédiu. 3,5* ()
Už úvodní montáž prakticky automatizované výroby sirek je fascinující. Následuje film bez dialogů (postavy spolu nekomunikují a když už promluví, tak nemluví spolu, ale na ostatní) u kterého by se střídavě dalo smát, plakat, a mnohdy obojí zároveň. Ale celé by to bylo "jen" velmi dobré, nebýt hodně překvapivého zvratu, který hlavní hrdince, do té doby jen zmítané rozmary druhých, dá sílu uchopit svůj osud do vlastních rukou. ()
Jako kdyby se člověk díval na porevolučního Chauna, ovlivněného prvními filmy Jima Jarmusche. Ale je tam ještě něco jiného..výběr extrémně nesympatických postav, omlácená omítka na domech (jako v devadesátým nás!), skromné interiéry, traumatizující komunikace to všechno vytváří tak pesimistický dojem, že by se za něj nemusel stydět undergroundový film z nějakého sibiřského socialistického městečka Tahle součást Kaurismakiho "proletářské trilogie" by se jako reklama na výhody kapitalismu začátkem devadesátých let použít asi nedala:). Dokonale odosobněné drama osobní vzpoury proti životu, který není k žití.V pouhých 68 minutách řekl Kaurismaki všechno, co chtěl a řekl to nálehavě. ()
Chudák Kati (vlastně Iris) je v tom úplně sama - bylo mi jí líto a nečekal jsem tak tragický konec - moc smutný film i v porovnání s ostatními Kaurismäkiho snímky. Z některých scén v závěru mi běhal mráz po zádech. Zajímavé byly i drobnosti jako dárek k narozeninám v podobě laciné knížky, pomeranč v nemocnici, vypečené kuřátko a pozvání "přítele" na kávičku se slavnostně oblečenými rodiči....... smutné,šedé, mlčenlivé, občas i tragicky vtipné....... ()
Reklama