Děvče ze sirkárny

Od samého začátku nenápadný, leč zajímavý snímek zachycující zásadní zlom v životě jednoho nenápadného asociála. Málomluvná dívka, pracující v továrně na sirky a čekající na svého prince na bílém koni, je charakterově velice na hraně diváckých sympatií - sice s ní soucítíme, ale na druhou stranu, do domu bychom ji asi nechtěli. Naštěstí je však výtečně, minimalisticky zahrána, stejně jako valná většina ostatních postav, které však oproti ní nemají takřka žádný prostor. Z Tulitikkutehtaan tyttö čiší smutek, životní beznaděj a apatie, přičemž dlouhé pasáže beze slov dávají divákovi prostor k zamyšlení, čímž jeho emocionální zážitek ještě znásobují. Proto je celkem na místě opravdu krátká stopáž, která zároveň vyrovná velmi pomalé tempo vyprávění a celkový chlad a prázdnotu, která dělá film poměrně náročným. Ale zároveň kvalitním, i když rozhodně ne pro každého. (24.11.2011)

Klasické Kaurismakiho téma: člověk na dně společenského žebříčku ve své samotě a bezvýchodnosti s velice naivní nadějí, že se vše může změnit. Dialogy ze scénáře, které se vejdou na jednu stránku, depresivní prostředí pásové výrobny zápalek, depresivní a stereotypní život ve finském „slumu“ s absencí rodičovského citu, depresivní zpívané hudební vsuvky a vražedně skvělá Kati Outinen (Iris)! (06.08.2010)

Romantické dievča a všetci jej robia zle, vrátane rodičov. Ale keď sa nahnevá... Typický režisérov film, veľa slov netreba, dialógy sa vedú mlčky, prichytil som sa, ako si v duchu hovorím, čo by mali mlčky sediace postavy asi vravieť. Tiež som sa (aj bez slov) niečo dozvedel o výrobe zápaliek. Kati Outinen je tu úplne ideálna, stále viac mi sedí do postáv Akiho filmov, pretože vždy ide o zobrazenie tej ľudskej obyčajnosti, na ktorú sa ona hodí dokonale. –––– Nic mě nezajímá míň než tvoje city. (10.10.2017)

Príbeh hrdinky snažiacej sa uniknúť z pochmúrnej šedivosti reality do vysneného sveta svetla, ale namiesto toho sa dostáva do skľučujúcej temnoty. Dej tohto minimalistického, mlčanlivého filmu (s minimom  slov) prebieha v ponurom prostredí plnom neprívetivých ľudí, ktoré napodiv silne pripomína (bývalé) socialistické krajiny v danej dobe (žeby aj Fíni napáchli tým socialistickým závanom?). Dosť depresívna atmosféra tiahnuca sa celým filmom sa v závere preklopí do poriadne čierneho humoru.     "Čo to robí?" "Zabíja." "Fajn." (02.09.2022)

Další Kaurismäkiho "němý" film a další antihrdina z prachobyčejného světa stereotypu v zašedlém vězení s popraskanými zdmi, které při dobré vůli lze nazývat domovem. K životu pokorná, skromná, tichá, ale přesto neobyčejně vnímavá a napohled jemná duše jménem Iris, se po dlouhá léta dokázala s tímto světem spokojit, ovšem každá žena má své potřeby a touhy. Někdy je vše snadné, nicméně životní cesta našeho děvčete ze sirkárny je trnitá i bolestivá - Vzpomínky jsou jak promoklý plášť, který tíží...jak si jen mohla? Excelentní směsice žánrů, stejně laděné herectví, jemuž bez diskuze vévodí Kati Outinen a vše završeno velmi silným závěrem. Režisérův osobitý styl mě i potřetí ohromě bavil, stejně tak i finský hudební folklór. (14.10.2017)