Děvče ze sirkárny

Fínky na krásu nezomierajú a napriek veľkým sympatiám k fínskemu národu je ich reč veľmi ťažko počúvateľná, v podstate horšie sú na tom už len naši južní susedia. Aj preto som privítal fakt, že tento film sa vezie presne v duchu tej povahy ľudí od tisícov jazier. Málo dialógov, skoro nikto sa s nikým nerozpráva, všetko je založené v podstate len na pár vetách a hudbe v pozadí. Extrémne vysoké hodnotenie tohto filmu som však nepochopil. Jedinou výhodou je, že nemá ani hodinu a štvrť. Nedám sa zlákať stádom a stojím si za svojím názorom, že film ma nebavil a podľa mňa nebavil ani väčšinu z tých 5-hviezdičkových chorálov, ale mnoho ľudí sa bojí ísť proti prúdu, čo vidíme aj dnes na koronakríze. (24.09.2020)

Tichá ale účelová. Alebo veľká úloha Kati Outinen, ktorý si medzi nami naozaj zaslúžila. Kaurismäki teraz absentoval na divný humor, a nadhľad, ktorý podfarbuje tragédie jeho hrdinov a vybral sa cestou tragédie malého človeka v machinácií podvodov, klamstiev a nelásky. Malá filmová agitka ako sa tvorí zlo, bez toho aby sme hrdinku odsudzovali. Forma, tak typická pre celú jeho tvorbu je tu dodržaná. Od modrých stien prehnane zariadených bytov až po anglický jazyk v pesničkách - až na tú finálnu, ktorá je také uzavretie nad celým príbehom a slúži zároveň ako jeho zhrnutie. Na to, že to má toľko málo minút, je to kupodivu veľmi komplexné a významovo bohaté. (25.09.2014)

Výborný film, který díky krátké stopáži rychle dospěje ke svému skličujícímu rozuzlení. Bylo mi z toho smutno, ale čistá depka to není - film příjemně oživuje decentní humor. Současně jsem tam cítil totéž, co jsem identifikoval i v pozdějších Kaurismäkiho filmech - silný humanismus a lásku k lidem, zdánlivým outsiderům (v tom mi hodně připomíná literární tvorbu B. Hrabala). V neposlední řadě mě tam velmi bavil hudební podkres - ve filmu zazní spousta skvělé muziky. Vztato kolem a kolem, zase mám Kaurismäkiho o něco víc rád. (11.10.2017)

Další Kaurismäkiho "němý" film a další antihrdina z prachobyčejného světa stereotypu v zašedlém vězení s popraskanými zdmi, které při dobré vůli lze nazývat domovem. K životu pokorná, skromná, tichá, ale přesto neobyčejně vnímavá a napohled jemná duše jménem Iris, se po dlouhá léta dokázala s tímto světem spokojit, ovšem každá žena má své potřeby a touhy. Někdy je vše snadné, nicméně životní cesta našeho děvčete ze sirkárny je trnitá i bolestivá - Vzpomínky jsou jak promoklý plášť, který tíží...jak si jen mohla? Excelentní směsice žánrů, stejně laděné herectví, jemuž bez diskuze vévodí Kati Outinen a vše završeno velmi silným závěrem. Režisérův osobitý styl mě i potřetí ohromě bavil, stejně tak i finský hudební folklór. (14.10.2017)

Silně působivý byl už úvodní dřevem provoněný obrazový průvodce továrnou na výrobu sirek. Tísnivý pocit ve mně vyvolával pohled na mladou dívku Iris vykonávající v ní automaticky nezáživnou činnost. K práci ve fabrice, připočtený ještě osamělý život svobodné ženy, bydlení s matkou a jejím přítelem, jimž dívka odevzdává veškeré vydělané peníze a navíc zastupuje i roli jakési služky v této podivné tiché domácnosti. Do takto bezútěšného života vstoupí jednoho dne naděje. Seznámení s mužem, ke kterému se upne s naivitou zoufalého člověka snažícího se bránit samotě. Ovšem ani tohle slunko nesvítí příliš dlouho...Minimum filmového prostoru, minimum slov a přesto se Kaurismäkimu podařila dokonalá psychologická studie života jedné obyčejné ženy. Klobouk dolů! Pozn.: ano i ve Finsku nosí návštěvy pacientům do nemocnice pomeranče... (12.01.2009)