Děvče ze sirkárny

Fínky na krásu nezomierajú a napriek veľkým sympatiám k fínskemu národu je ich reč veľmi ťažko počúvateľná, v podstate horšie sú na tom už len naši južní susedia. Aj preto som privítal fakt, že tento film sa vezie presne v duchu tej povahy ľudí od tisícov jazier. Málo dialógov, skoro nikto sa s nikým nerozpráva, všetko je založené v podstate len na pár vetách a hudbe v pozadí. Extrémne vysoké hodnotenie tohto filmu som však nepochopil. Jedinou výhodou je, že nemá ani hodinu a štvrť. Nedám sa zlákať stádom a stojím si za svojím názorom, že film ma nebavil a podľa mňa nebavil ani väčšinu z tých 5-hviezdičkových chorálov, ale mnoho ľudí sa bojí ísť proti prúdu, čo vidíme aj dnes na koronakríze. (24.09.2020)

Minimalistické, depresivní a trpké. Dějová linka, jak už to Kaurismäkiho bývá, je jednoduchá, jeho dvorní herečka Kati je typově i hereckým projevem přesná, film sděluje přesně to, o co se Kaurismäki snaží. Přesto si cením víc jeho následných filmů z 90. let. Nejvíc zůstane v paměti obrázek Finska z doby před Nokií, který se nápadně podobá tomu, co bylo možné spatřit u nás na přelomu 80. a 90. let. Celkový dojem: 60 %. (23.08.2020)

První regulérní klenot v tvorbě mlčenlivého rockera - syntéza všech podstatných prvků jeho dosavadní tvorby: sociální tématiky, rafinované hry s žánrem (v tomto případě s žánrem melodramatu / harlekýnkové romance), málomluvné, ale v jádru impulzivní hlavní postavy, která utíká před starým životem. Kati Outinen je naprosto dokonalá, kolik emocí dovede artikulovat bez grimas a slov... nechápu. Navíc Kaurismäki pracuje se motivem čínských studentských bouří, které vytvářejí dost zneklidňující podklad příběhu, v němž zcela chybí humor a převládá bezvýchodná a zoufalá nota. Výtečná je i kamera Timo Salminena, která zajímavě vytrhává / kontextualizuje detaily a podbarvuje syrovost vyprávění. Pokud to dosud byly zajímavé dílčí motivy, v případě Děvčete je to konečně bezvadný celek. (04.10.2011)

Výborný film, který díky krátké stopáži rychle dospěje ke svému skličujícímu rozuzlení. Bylo mi z toho smutno, ale čistá depka to není - film příjemně oživuje decentní humor. Současně jsem tam cítil totéž, co jsem identifikoval i v pozdějších Kaurismäkiho filmech - silný humanismus a lásku k lidem, zdánlivým outsiderům (v tom mi hodně připomíná literární tvorbu B. Hrabala). V neposlední řadě mě tam velmi bavil hudební podkres - ve filmu zazní spousta skvělé muziky. Vztato kolem a kolem, zase mám Kaurismäkiho o něco víc rád. (11.10.2017)

Děvče ze sirkárny vidím jako přímočaře a bez zbytečných řečí podaný příběh o ošklivém kačátku živořícím v nuzných poměrech, kterému jednoho pochmurného dne bouchnou saze. Jde asi o nejdepresivnější film, co jsem zatím od Akiho Kaurismäkiho měla možnost zkouknout, přesto se v něm najde hned několik černohumorných situací, jež nutí přinejmenším k pousmání, přičemž Kati Outinen v titulní roli je prostě nepřekonatelná. (85%) (16.09.2020)