Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Mauri SuménHrají:
Kati Outinen, Elina Salo, Esko Nikkari, Vesa Vierikko, Reijo Taipale, Silu Seppälä, Outi Mäenpää, Marja Packalén, Richard Reitinger, Helka Viljanen (více)Obsahy(2)
Hrdinka toužící po lásce a osud, který nepřeje romantickým snům. V osmdesátých letech se ve Finsku často mluvilo o tom, že problémem finského filmu je nedostatek dobrých námětů. Kaurismäkiho tehdy napadlo, že podkladem pro dobrý námět se může stát například obyčejná sirka: Kde se vyrábějí sirky? – Nejspíš v nějaké továrně. – A kdo je tam vyrábí? – Snad nějaké děvče. – A kam jde děvče po práci? – Možná domů. – Co na něj doma čeká? – Možná úchylný otec. Rozvinutím tohoto elementárního dějového řetězce vzniká na konci drama téměř antických rozměrů. Snímek obsahuje, i na Kaurismäkiho tvorbu, mimořádně málo replik, první zazní až po devíti minutách filmu: „Jedno malé pivo." (Česká televize)
(více)Recenze (104)
Kaurismäkiho styl mám rád, takže mě už nemůže extra překvapit. Tentokrát to nebylo tak zábavné a do škatulky komedie bych to nedal - spíš sociální drama, kde se hlavní hrdinka snaží potrestat zhrzenou důvěru. Jako vždy však zpracované s nadhledem a vesměs souhlasím s odplatou a držel jsem jí od začátku prsty. A konečně už vím, jak se vyrábí sirky... ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Další z Kaurismakiho filmových klenotů se "svojí dvorní herečkou" Kati Outinen v hlavní roli. Jako obvykle film zdánlivě velice úsporný (jak na množství dialogů, tak i dějových zvratů), ale natočený nenapodobitelně v Akiho stylu tak, že diváka "mrazí" ještě dlouho po jeho skončení. Spousta emocí, mnoho zajímavě zakomponované hudby, podrobná studie sociálních i rodinných poměrů a samozřejmě i "sirkovací mašinky", občas nechybí ani špetka černého humoru a závěrečné finále skoro ve stylu antických tragédií. To všechno dohromady dalo vzniknout opravdu silně nadprůměrnému celku, který ve vás bude rezonovat asi ještě zatraceně dlouho. ()
Minimalistický hodinový klenot. Nie je tu jedna scéna navyše, každá replika tu má svoje miesto (vrátane textov piesní). Mladučká Kati Outinen je so svojím výrazom outsiderky dokonalá v každej scéne. Ide o menej veselý počin než Akiho predošlé i následné filmy, ale aj tu dôjde na úsmevné pointy. Hrdinkinu záverečnú pomstu som si užil maximálne: víťazoslávne škrtnutie zápalkou asi nikdy nebolo sladšie (a to sa ani nemusí konať žiaden výbuch). PS: Potešil plagát Bogarta a Bacallovej vo vestibule malého kina. ()
Fínky na krásu nezomierajú a napriek veľkým sympatiám k fínskemu národu je ich reč veľmi ťažko počúvateľná, v podstate horšie sú na tom už len naši južní susedia. Aj preto som privítal fakt, že tento film sa vezie presne v duchu tej povahy ľudí od tisícov jazier. Málo dialógov, skoro nikto sa s nikým nerozpráva, všetko je založené v podstate len na pár vetách a hudbe v pozadí. Extrémne vysoké hodnotenie tohto filmu som však nepochopil. Jedinou výhodou je, že nemá ani hodinu a štvrť. Nedám sa zlákať stádom a stojím si za svojím názorom, že film ma nebavil a podľa mňa nebavil ani väčšinu z tých 5-hviezdičkových chorálov, ale mnoho ľudí sa bojí ísť proti prúdu, čo vidíme aj dnes na koronakríze. ()
Sirkárna je geniálně kafkovské prostředí pro založení bezvýchodného dramatu… Svým vyzněním naprosto depresivní a beznadějný film. Co asi tak jiného mohla Dívka ze sirkárny dělat? Ani se moc nedivím, že Kaurismäkiho filmy ve Finsku až zas tak nebaští. I když jak mi říkal jeden můj finský kamarád, Kaurismäkiho filmy jsou trochu přehnané, ale v podstatě realistické. No v podstatě to tam takhle chodí… ()
Galerie (20)
Photo © Finnkino
![Děvče ze sirkárny - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/725/164725082_d9a27c.jpg)
Zajímavosti (2)
- Hoci je protagonistka takmer v každej scéne, prvýkrát prehovorí až v 25. minúte filmu. (Bilkiz)
Reklama