Maska démona

Těžko si představit hororovatější horor. Vytí a fičení větru, mlžné opary, hroby a hrobky, staré hradní sídlo uprostřed temného lesa, gotické interiéry, hrůzná čarodějnická kletba, maska Satana, zhlínyvstalý temný kníže, od přírody vampýrsky démonický zjev Barbary Steele... Ano, zastaralo to, ale po vizuální stránce je to pořád žrádlo, a zkrátka ukázkový hororový old school. (16.01.2011)

Přestože se Bava inspiroval Gogolovým Vijem, ze snímku samotného to není téměř poznat. Z povídky si bere názvosloví a základní myšlenku o čarodějce a její cestě za pomstou. Je to škoda, v Italově podání by se Vij mohl vyjímat. Navíc scénář, ze kterého zde Bava vychází je značně naivní, a to bohužel i v porovnání s ostatní soudobou tvorbou. Částečně to zachraňuje úchvatná vizuální stránka, která vyráží dech i (nebo snad právě) v současné přetechnizované době. Ohromné interiérové prostory zaujmou nejen svou čistotou a čistotou snímání. Láska k filmu a pevná kameramanova ruka tu jsou cítit z každého záběru. Je škoda, že kvůli prostoduchosti není možné se do snímku naplno ponořit a stát se jeho součástí. (15.12.2013)

Maska démona je skvělá hororová klasika, která má na svou dobu dost sadistické a děsivé scény. Je to první horor podle Gogolovy povídky Viy (následuje sovětská stejnojmená verze a jugoslávská verze pojmenovaná Sveto mesto). Celým snímkem nás doprovází skvělá atmosféra a díky výborné kameře (za kterou mimochodem stojí sám režisér Bava) nám připadá, že jsme součástí filmu. Za celou tu dlouhou dobu, která uplynula od premiéry, Bavův snímek nezastaral a působí na mne svým strašidelným kouzlem stejně silně jako kdysi. Opravdu se mi to moc líbilo. PS. Viděno v Pátek třináctého, což přecijen trochu umocnilo atmosféru. (13.05.2011)

"You, too, can feel the joy and happiness of hating." Tuctový příběh, s místy až ukázkově uhozeným chováním postav. Ovšem ta nápaditá režie, krásná černobílá kamera, atmosferické dekorace a působivá hudba... ten film v sobě má VŠECHNO. V dobrém i "zlém". Působil na mě takřka jako modelová čítanka, jak by takové klasické strašení mělo vypadat. Strašně jsem si ho užil. (23.06.2011)

Je zarážející jak moc je to naivní. Kam se na to hrabou i o několik desítek let starší žánrový bratříčci. Ještě více zarážející ovšem je, že to (nejen) díky Bavově vizuálnímu citu, nad kterým srdce jen a pouze plesá, pranic nevadí. A tak je ve výsledku nejvíce zarážející až skutečnost, že Andrea Checchi tenkrát vypadal naprosto totožně jako dnes vypadá Martin Shaw. (02.02.2013)